50. DENÍK V. B.
Dnes poslanecká sněmovna projednává zákon o změně daňových a pojistných zákonů. Nejvíce se v této souvislosti hovoří o zvyšování DPH. Chci ale zaměřit na další důležitou součást „skvělého“ daňového balíku. Jedná se o zrušení vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu. Alias lidskou řečí zrušení tzv. zelené nafty.
Tato podpora zemědělcům je zcela běžná v ostatních státech Evropské unie. Pokud by došlo ke zrušení této podpory, velmi by to oslabilo konkurenční schopnost českých zemědělců ve srovnání se zemědělci z okolních států. České zemědělství se již dnes nenachází v dobrém stavu a předkládaný návrh by tento stav ještě výrazně zhoršil.
Celé toto podřezávání českých zemědělců se děje bez hlubší analýzy, bez konceptu. Nikdo řádně nevyhodnotil dopady, nikdo nevyčíslil ekonomické škody. Ani představitelé vládní koalice se neumí shodnout a návrh několikrát změnili. Tento návrh se poprvé objevil na jednání porady ekonomických ministrů na přelomu února a března. Tehdy Kalousek navrhnul úplně zrušení podpory. Nečas ho v tomto nápadu okamžitě podpořil. Ale jen, co se premiér poprvé sešel se zástupci zemědělců, na světě byla další idea: zelená nafta je důležitá a zrušena nebude. Nečas začal hned používat úplně opačné argumenty. Následně mluvil také o postupném zrušení, kdy se vracená daň měnila každý rok. Zhruba dva měsíce trvající mlhu ohledně zelené nafty částečně projasnil rozpočtový výbor. Ten smetl návrh Michala Babáka, aby zelená nafta zůstala zachována, ale schválil snížení podpory o jednu třetinu. Dnes mohou zemědělci dostat zpět 60 % ze spotřební daně. Dle návrhu rozpočtového výboru by se podpora snížila na 40 %. Tato nekoncepčnost je přímo děsivá. Koalice něco schválí, zdůrazňuji, že bez řádné analýzy, koncepce a vize, a pak to během dvou měsíců několikrát změní. Čeští zemědělci z toho musejí být zcela zděšení.
Bohužel tento styl práce je pro vládu tak typický. Opatření se dělají rychle, rychleji, nejrychleji. Ale bez vize, koncepce a vztahu ke konkurenceschopnosti ČR. Myslím, že všechny ekonomické subjekty v naší zemi musí být z takového přístupu nešťastné. Konkurenceschopnost není dána jen výší zdanění, ale např. i tím, jak často se daně mění. Moc se mi k tomu líbí moudro, které jednou padlo na NERVu: „Nejlepší daňová reforma je deset let klidu.“