Včera přijalo grémium VV velmi důležité usnesení o tom, aby poslanecký klub Věcí veřejných v souladu s jednacím řádem klubu hlasoval JEDNOTNĚ PROTI zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi, PROTI zákonu o zvyšování daní (hlavně DPH) a PROTI zákonu o důchodovém pojištění (snižuje se valorizace důchodů).
Jednotný postoj považuji za velmi důležitý. VV tak dávají veřejnosti jasně najevo, že vládou připravené normy nechtějí. Ne že bych v případě církví a důchodů nesouhlasil se samotnou podstatou zákonů (vrácení majetku respektive úspory ve valorizaci důchodů), ale samotné forma je nepřijatelná.
Církevní restituce jsem spolupodepsal v rámci koaliční smlouvy a stále si myslím, že bychom se s církvemi měli vyrovnat. Bohužel dobrý záměr zákona je naprosto pozbyt jeho reálnou paragrafovou podobou. Je psán povrchně a záměrně nejasně, nikdo dnes neví, jaké majetky a za kolik se mají vracet. Nebo lépe, ti co to vědí, to nechtějí říct. V zákoně se tak uvádějí výpočty a čísla, která nejdou ověřit. Od začátku tvrdím, že je třeba výčtový zákon (zákon s jasně vyjmenovaným majetkem k vrácení). Ten by byl jasný, transparentní. K navrácení by proběhla skutečná společenská diskuze a vše by otevřeně kontrolovalo. To autoři zákona zjevně nechtěli.
Podobným případem je snížení valorizace důchodů. Zde jsme za Věci veřejné prosazovali doplnit zákon o mezigenerační solidaritu – možnost převést procento ze základu daně na důchod svých rodičů. Tento bod byl navíc jasně a transparentně určen v koaliční smlouvě. ODS a TOP09 od toho na poslední chvíli couvly. Naše logika byla jasná, dejme důchodcům ještě jeden zdroj příjmu. Dejme potomkům podporu pro pomoc rodičům v důchodu.
Jiná situace je ale okolo DPH. Zde jsme, pravda, na začátku zvažovali dopady, ale to, co se po Novém roce děje s českou ekonomikou, nás jasně utvrdilo v tom, že zvyšování DPH je ekonomický i fiskální nesmysl. Hned, jak se zveřejnila první data za rok 2012, jsme zvyšování DPH dali jasné STOP. Ekonomika je v poklesu (podle posledních čísel o 0,8%), dochází ke zdražování (inflace je 2,9 %), domácnosti se bojí utrácet (pokles spotřebitelské poptávky o 2,2 %), vyhlídky nejsou zrovna růžové (předstihové ukazatele mluví minimálně o stagnaci čistého exportu). Za těchto okolností by DPH zvyšoval jen ekonomický sebevrah. A navíc za situace, kdy zvýšená sazba DPH stejně nevede k vyššímu daňovému inkasu (což se bohužel děje, ačkoliv Kalousek vymýšlí milion důvodů, proč je to je statisticko-medotické zkreslení). Zvýšení DPH nás taky může dostat do situace, že z toho navíc nevybereme skoro nic.
V tomto směru mě zaráží postoj poslance Milana Šťovíčka. Pro přijetí zákona tak, jak je navrhla vláda, nehovoří téměř žádné argumenty. Poslanec Šťovíček se má vždy ve zvyku ohánět koaliční smlouvou. Nicméně, že se přijme návrat církevního majetku naprosto netransparentně, jsme se v koalici rozhodně nedohodli. Naopak mezigenerační solidarita, kterou jsme podporu vládního návrhu o důchodech podmiňovali, v koaliční smlouvě jasně je. Přesto jí vláda nenavrhuje. Koalice ve smlouvě nedomlouvala ani zvyšování daní. Čím si tedy připadá Milan Šťovíček být zavázaný?