Firma Bezreklamky láká lidi z celé republiky na údajnou možnost výdělku "až 5000,- Kč měsíčně" tím, že dáte své auto či plot k dispozici někomu, kdo tento objekt polepí svou reklamou. Na první pohled zajímavé - dokud však nezjistíte, že jde o sofistikovanou past, v níž jediný kdo bude, platit budete vy. Proti této firmě bojuje a poškozeným dlouhodobě pomáhá Občanské sdružení Společná obrana, které jsem se rozhodl v jejich aktivitách podpořit. Ve spolupráci s ním Vám přináším další příběh občanů oklamaných podvodnou firmou.
Petr Skalický je studentem vysoké školy. Jako tisíce ostatních i on chtěl vylepšit svou finanční situaci pronájmem svého postaršího vozu jako reklamní plochy za úplatu. Když jednoho dne našel za stěračem svého auta nabídku na výdělek "až 5000,- Kč měsíčně", netušil, že padne do účelově připravené pasti, na jejímž konci budou nepříjemné soudní tahanice.
Při dojednávání smlouvy s firmou Bestoutdoors (dnes Bezreklamky), jejímž majitelem a jednatelem je MUDr. Filip Brodan z Berouna mu připadalo, že je vše v nejlepším pořádku - pán, který s ním smlouvu dojednával mu jeho vozidlo chválil a zvláště zdůrazňoval, že trasa, po které Petr jezdí často do školy mu jisto jistě zabezpečí přímo nával zájemců o jeho reklamní plochu - vždyť firma, kterou zastupuje už tenhle byznys dělá léta a má spoustu zkušeností, tak přeci dobře ví, která reklamní plocha se prodá s velkým ziskem a která má šanci jen malou. Ten hodný a vstřícný pán sice hodně spěchal a - jak si Petr později uvědomil - snažil se nenápadně odvést Petrovu pozornost od samotného textu smlouvy, ale nakonec Petrův podpis na smlouvu získal.
Po čase, když neustále žádná nabídka na reklamu nepřicházela, začal Petr pátrat na internetu. A čím více se zanořoval do diskusí, kde tisíce lidí potvrzovali, že dotyčná firma z nich jen vytáhla peníze a nikdy jim žádnou reklamu nezajistila, tím více mu začalo být jasné, že naletěl.
Tolik lidí prostě nemohlo udělat úplně stejnou chybu, pokud by to nebylo přímo úmyslem firmy Bezreklamky. Poté, co shlédl v televizi několik pořadů, které na nekalé praktiky této konkrétní firmy upozorňovaly, rozhodl se jednat.
Oznámil firmě, že platnost smlouvy odmítá, neboť byl přesvědčen o tom, že uzavírá smlouvu s někým, kdo mu zaručí zisk z reklamy a ne s někým, kdo bez dalšího jen pasivně vystaví jeho vůz na téměř neviditelném internetovém serveru.
Rázem však začalo být jasné, že firma Bezreklamky nemá jádro svého podnikání postaveno na nějakém poskytování služeb, ale výhradně na psychologickém a právním nátlaku na své oběti.
Petrovi záhy dorazila žaloba - a světe div se - nejprve od Okresního soudu v Benešově, který nebyl místně příslušným ani pro něj, ani pro žalující firmu, ale zato se nacházel přes ulici od advokátní kanceláře právního zástupce Bezreklamky JUDr. Pavla Budila, bývalého společníka advokátní kanceláře samotného předsedy České advokátní komory Martina Vychopeně, jehož manželka zase na benešovském soudě pracovala jako soudkyně. Vše vypadalo jako hladce namazané soukolí - může to být sice jen souhra náhod, ale opravdu vás nenapadne, jestli to nemůže být jinak?
To už bylo jisté, že hlavním zdrojem výdělku dotyčné firmy jsou právě spory, na které jsou veškeré firemní procesy orientovány a optimalizovány. Petr totiž z médií zjistil, že tento soud, který je jedním z nejmenších v republice, soudí několik tisíc takovýchto případů ročně. V dalším dopise od soudu, který dorazil poté, co bylo podivné rychlosouzení v Benešově medializováno, bylo nečekaně vyjádření místní nepříslušnosti a věc tak převzal Okresní soud v Českých Budějovicích.
V den soudního jednání byl Petr poměrně v klidu - věděl, že pár dní předtím vyhrála jiná oběť podvodné firmy Bezreklamky svůj soud na celé čáře a vzhledem k argumentům, kterými byl vyzbrojen, byl přesvědčen, že nemůže prohrát. Při projevu samosoudce Mgr. Daniela Macháčka mu však klesla brada údivem. Dotyčný soudce nejenže předložené důkazy o tom, že smlouvy společnosti Bezreklamky jsou typově uzavírány v omylu, zjevně vůbec nečetl, ale k celkovým okolnostem případu vůbec nepřihlédl a dal podvodné firmě Bezreklamky za pravdu! Tento soudce svým věkem zjevně spadá do kategorie soudců, kteří na soudy nastupovali v době velké personální nouze první poloviny 90-tých let, kdy kvalitu bylo mezi kandidáty na soudce možno hledat jen s velkými obtížemi. V přístupu Mgr. Daniela Macháčka jednoznačně dominoval tzv. právní textualismus, což je metoda formalistického výkladu právní normy přehnaně lpějící na jejím textu. Textualismem jsou v různé míře stiženy zejména generace právníků, které působily v totalitě, neboť tito zřejmě nejsou mentálně schopni jiného způsobu pojetí právního státu. Soudce-textualista tedy nehledá právo (tj. spravedlnost), nýbrž zákon, který danou situaci přesně vyřeší, a pokud jej nenajde, tak na hledání spravedlnosti rezignuje.
Převaha takovéhoto extrémně formalistického rozhodování je jednou z hlavních příčin, proč je postkomunistické soudnictví veřejností vnímáno jako nespravedlivé. Ústavní soud ČR takovéto ryze formalistické posuzování věcí bez ohledu na spravedlnost v nedávné minulosti několikrát veřejně pranýřoval.
Proto se i Petr rozhodl podat, ve spolupráci s Občanským Sdružením Společná obrana, ústavní stížnost proti tomuto zjevnému soudnímu šlendriánu pro porušení ústavního práva na spravedlivý proces a také práva vlastnického.