Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP09) si asi neuvědomuje, kolik důchodců se řítí vinou vládních opatření do chudoby, proto jsem mu dnes ve Sněmovně připomněl několik čísel.
Je samozřejmě zcela nesporné, že tristní stav státní pokladny v současné době nutí vládu k tomu, aby bylo přikročeno k nepříjemným škrtům a to mimo jiné také na straně mandatorních výdajů. Jedním z nejvíce bolestivých opatření má být, že vláda odstupuje od plné valorizace starobních důchodů a tedy dopouští to, aby reálná hodnota důchodů klesala. Přitom je tento pokles mnohém výraznější, než by se na první pohled zdálo. Těch zdánlivě ne až tak zas významných pár procent je totiž pro důchodce mnohonásobně bolestivějších, protože typický spotřební koš seniorů v posledních letech podléhá mnohém většímu růstu cen, než spotřební koše jiných sociálních skupin.
Je tedy nezbytně nutné, abychom se zamysleli, zda jsou tyto kroky zcela nezbytně nutné a zda nelze stejného efektu dosáhnout jinde a jinak a když už tak alespoň jej provést způsobem, který by byl citlivější vůči potřebám naších rodičů a proradičů. Růst důchodů až dosud kopíroval inflaci a ze třetiny i nárůst životní úrovně pracujících (měřeno růstem reálné mzdy). Valorizace v letech 2013 až 2015 má nově pokrývat inflaci jen ze třetiny. Přitom není pravdou to, že se jedná o opatření, které se dotkne pouze následujících třech roků. I když se pak pravidelný růst penzí vrátí do starých kolejí, tak se pro v té době existujících 2,3 milionu starobních důchodců bude navýšení počítat z přibrzděného základu.
Zpoždění za rostoucí inflací, které naberou v letech 2013 až 2015, už nebudou mít senioři šanci nikdy dohnat. Vláda totiž loni zrušila možnost navýšit důchody mimořádně, na základě jejího uvážení, což je jednak zcela nesmyslné vzdávání se vlastní ústavní kompetence, ale hlavně je to mimořádně necitlivé a hloupé.
Nejen úplné zmrazení reálné hodnoty penzí na několik let, ale i dočasné zpomalení tempa jejich valorizace a tedy razantní pokles reálné hodnoty důchodových plateb nevyhnutelně uvrhne desetitisíce důchodců pod nepřípustnou hranici chudoby. A toto není populistická rétorika levice, nýbrž tvrdá realita.
Vůbec první studii o této problematice zpracoval Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu při CERGE-EI. Materiál překládá pět variant. Podle středního, tedy nejpravděpodobnějšího odhadu vzroste podíl osob pod hranicí relativní chudoby v domácnostech, kde je alespoň jeden její člen ve věku nad 61 let a pobírá starobní důchod, z dnešních 3,6 na pět procent. Výrazně větší nárůst chudoby by však postihl osaměle žijící důchodce nad 64 let, zvláště pak ženy, jejichž počet pod hranici chudoby by vzrostl z 13 na 21 procent. Musíme si přitom uvědomit, že se nejedná jenom o životní úroveň důchodů, nýbrž také potažmo o ty, kteří s nimi sdílí domácnost. Z celkového počtu domácností důchodců by se pod hranicí chudoby mohlo ocitnout až 18 procent.
Je zapotřebí si uvědomit, co vede odbornou veřejnost a všechny přemýšlející občany k tak dramatickým závěrům a velkým obavám. Jedná se právě o onen zmíněný spotřební koš seniorů, tedy především o jídlo a léky, tedy o zboží, které se bude v příštím roce i nadále dramatický zdražovat a to nejenom z důvodů objektivního neblahahého vývoje na světových trzích, ale také z důvodů nedomyšleného, nesmyslného a nezodpovědného zvyšování DPH, kterým naše zoufalá vláda hodlá znásilnit celou českou ekonomiku. Tato daň samozřejmě ze všeho nejvíce dolehne na nízkopřijmové skupiny občanů, především na seniory. O tom, že se tak již stalo při stávajícím navýšení DPH se dnes můžete přesvědčit doslova na každém rohu. Stačí vyjít na ulici a místo fackování spoluobčanů s nimi hovořit.
Leden 2013 má tedy přinést hned několik ran, které soustředěně a nemilosrdně dopadnou právě na ty, kteří jsou nejvíce bezbranní a kterým my jako jejich děti a vnuci za tolik vděčíme. Chcete snad, aby jejich jedinou nadějí byl konec světa, který nám staří Mayové předpovídají na prosinec tohoto roku? Nebo možná, že jim někdo z vás poradí, že když nemají na chleba, tak ať si koupí koláče ? Ani bych se tomu přáíliš nedivil ...
Přitom stačí zcela nepatrný posun, kdyby se ta hranice zvedla na 70 procent, což je docela malý rozdíl, tak by se ve skupině ohrožených příjmovou chudobou neocitalo 10,7 procenta žen a 8,9 procenta mužů, ale už 18,5 procenta žen a 14,6 procenta mužů. Největší riziko je u lidí nad 65 let, to znamená v podstatě u důchodců. Tam by se zvedl počet ohrožených chudobou ze současných 17,2 procenta až na polovinu všech seniorů," jak nedávno řekla analytička Českého statistického úřadu (ČSÚ) Drahomíra Dubská
Tito lidé odpracovali většinu svého života v pochmurných podmínkách nesvobodného státu a byli nucení se orientovat na systém státního důchodů, který byl v té době centrálně nastolen. Po sametové revoluci politické elity měly na starosti jiné věci a než aby na sebe vzali politickou zodpovědnost a provedli nezbytnou penzijní reformu, tak jí radši znovu a znovu odkládali jako časovanou bombu svým nástupcům.
V dobách všeobecné ekonomické prosperity nikdo nemyslel na to, že i když svobodná kapitalistická ekonomika je nepochybně nejlepší rozvojovou formou - nic na světě není dokonalé. Periodický a cyklický vývoj svobodné ekonomiky a velmi nešťastná demografická situace národa nás prostě vždy čas od času musí přivést k situaci, které čelíme dnes.
Situace se změnila, k žádné velké výměně politických elit však nedošlo. A tak se ti sami lidé, kteří dříve nezodpovědně odkládali nezbytné reformy dnes buší do hrudi, jak jsou nesmírně zodpovědní a nakolik nezbytné kroky činí.
Já mám v této souvislosti dvě zásadní otázky:
Za prvé - na co jste mysleli dřivě vážení?
výrazná odmlka
Ta druhá je ještě daleko závažnější a sice zda jste schopni vnímat své nápady ve strategickém komplexu a nikoliv v útržkovitém chaosu politických tahanic a mocenských bojů? Uvědomujete si, že pokud zároveň snížíte reálné důchody, zvýšíte DPH a ještě k tomu nasadíte spoluúčast pacientů při placení zdravotní péče, tak tímto komplexem opatření doslova a do písmene zasadíte smrtelnou ránu lidem, kteří pro nás po desetiletí udržovali tuto zemi? Nebyli to všechno komunisté, kteří by si to koneckonců snad i zasluhovali. Naopak ve zdrcující většině to byli lidé, kteří navzdory komunismu dnes a denně minimalizovali důsledky politické zvůle a přenechali nám zemi v nejlepším možném stavu, jakého byli schopni.
Máte peníze na Gripeny i církevní restituce, ale ani korunu navíc pro nejchudší ze seniorů a ani kapku soucitu pro ty, kteří dnes nesou následky vaši dlouholeté politické nezodpovědnosti? Neuvědomujete si, co vaše činy v celkovém komplexu znamenají anebo prostě nemáte svědomí?
Já nejsem žádný sociální demokrat či patetický snílek, pouze mám oči, uši, rozum a city. Z ideologických a naprosto dogmatických důvodů podporujete rovné navýšení důchodu všem bez rozdílů o jednu třetinu někdejší plné valorizace a neuvědomujete si přitom, že seniorům s nejvyššími důchody těch pár stovek zase až tak nic zvláštního nepřinese, zatímco pro seniory s nejnižší životní úrovni se bude jednat o katastrofu.
Kdy jste naposledy viděli nakupovat babičku s nejnižším důchodem? Kdy jste naposledy pozorovali, jak opatrně, pomalu a rozvažně chodí ta špatně oblečená a vyčerpaná žena od regálu k regálu, aby nakonec po půl hodině nakoupila čtyři rohlíky a dva banány? Že s Vámi hanba neklepe, když se zastáváte těch, kdož jsou podezřelí ze zpronevěry stamilionů a nejchudším lidem zvedáte daně a z takto necitlivě získaných peněz těchnejubožejších následně chcete uprostřed ekonomické recese vyplatit církví naprosto nedoložené a neopodstatněné restituce. Myslíte si snad, že církve je poskytnou těm nejpotřebnějším ? Víte moc dobře, že to nehrozí ani náhodou.
Můj návrh je prostý, sociálně citlivý a rozpočtově zodpovědný. Navyšme všechny důchody o stejnou částku v absolutní výši a zabraňme tak propadu těch nejchudších ještě hlouběji do chudoby a beznaděje a uspořme tak požadovanou částku. Uspořené peníze však nepromrhejme na nemístnou a nepřípustnou protekci úzkých zájmových skupin, nýbrž investujme do urychleného splacení našeho státního dluhu a prorůstových opatření pro naši ekonomiku.
Zeptejte se konečně také alespoň jednou samotných seniorů. Vše co si většina z nich přeje je, aby jim nebylo hůř, aby se nemuseli bát druhého dne a každého zasedání vaší vlády a především aby bylo jejich dětem a vnukům lépe. Nemělo by přesně to samé také náhodou být přáním jakékoli zodpovědné vlády? Neměla by vláda laskavě alespoň dovolit jejich dětem mezigenerační solidaritu, podle které by děti mohly odvádět svým rodičům na důchody procentní bod ze sociálního pojištění a tak jim ulehčit tvrdé vládní škrty 200-250 korunami měsíčně? To si i nadále chcete říkat pravicová vláda. Okrádat střední generaci a střední třídu a vytahovat se na důchodce, že by bez státního paternalismu nepřežili byla odjakživa levicová strategie...