Podle usnesení vlády ze dne 11.4. 2012 měl ministr Kalousek zpracovat analýzu zvýšení zdanění hazardu. Termín pro vypracování této analýzy měl stanoven do 30. června 2012.
To co ale dnes předložil na vládu je holý výsměch. Kalousek poslal čtyři stránky, celá jeho analýza nemá ani délku referátu na střední škole. To je dvou a půl měsíční práci jeho ministerstva. Ministr financí dostane od vlády za úkol zanalyzovat možnosti zdanění hazardu v České republice a přijde s tímto!
Pane ministře, vláda i celá společnost po vás chce, aby jste široce a plnohodnotně odpověděl na otázku, jak je možné zdanit hazard v České republice. Jaké jsou jeho dopady na společnost, jaké jsou zisky a náklady toho, když hazard omezíme. Za jakých okolností mohou být pro státní rozpočet realizovány jaké příjmy.
Tyto čtyři stránky přesně vyjadřují Kalouskovu neochotu hazard zdaňovat a omezovat jeho negativní dopady na společnost. Hned v úvodu „analýzy“ se píše, že analýzu provést nelze, protože se změnil zákon a nejsou k dispozici relevantní data. To je neuvěřitelně hloupá výmluva. Kdo jiný než ministerstvo financí by mělo mít data k vypracování analýzy o zdanění hazardu.
A co je ještě zajímavé? V analýze MF se nevyskytuje ani jedno číslo. Ani jedna cifra nebo částka, která by alespoň náznakem odpověděla na otázku, jaký může být výnos ze zvýšeného zdanění hazardu. To je jako kdyby ministr sestavoval rozpočet jen slovy a říkal ty dostaneš hodně, ty dostaneš málo. Nechápu, jak si ministr české vlády může vůbec dovolit takovou analýzu předložit.
Kalousek nedodržel ani časový termín. K sepsání analýzy měl čas do 30.5.. Na vládu jde materiál ale až tento týden.
A ještě jeden velký rest si Kalousek nese. Stejné usnesení vlády z 11.4. mu ukládalo zpracovat analýzu daňové amnestie. Tu pro jistotu Kalousek nepředložil vůbec. Přístup Kalouska k plnění úkolů je skandální. Kdyby ministr raději nevěnoval tolik energie na obhajobu Parkanové a soustředil se na práci, kterou mu vláda nařídila. Česká státní pokladna by na tom určitě byla lépe.
Pro ilustraci zveřejňuji celý text Kalouskovy "analýzy":
Analýza možností zvýšení daňového zatížení sázkových her zejména s přihlédnutím ke zdaňování výher u výherců
Princip zdanění výnosů z loterií a jiných podobných her je obdobný v naprosté většině členských států EU. Daňové zatížení je tradičně přenášeno na osoby, jimž stát, nebo státem řízený subjekt, vydá povolení k provozování loterií a jiných podobných her. Generelně je uplatňováno pravidlo, že výhry z loterií a jiných podobných her nejsou předmětem zdanění,
a to především z důvodů uvedených níže v části „Slabé stránky návrhu na zdanění výher“.
Od 1. ledna 2012 je uplatňován zcela nový model zdanění provozovatelů loterií a jiných podobných her formou zvláštního odvodu z provozování loterií a jiných podobných her, přičemž provozovatelé těchto her jsou dále zatíženi i klasickou daní z příjmu. Vzhledem ke skutečnosti, že v tuto chvíli nejsou známy souhrnné výsledky nového daňového zatížení
a komplexní data s relevantními údaji za celý kalendářní rok budou k dispozici až v roce následujícím, tj. v roce 2013, nepředstavuje tento materiál požadovanou komplexní analýzu daňového zatížení provozování loterií a jiných podobných her. Předkládaný materiál se tak omezuje výhradně na rozbor možností zdanění výher na straně výherců a nemá z výše uvedeného důvodu ambice podrobit komplexní hlubší analýze možnosti zvýšení stávajícího daňového zatížení provozovatelů loterií a jiných podobných her.
Charakteristika stávající situace
1. výhry z loterií, sázek a podobných her provozovaných na základě povolení jsou
u fyzických osob od daně z příjmů osvobozeny,
2. s účinností od 1. ledna 2012 byl zákonem č. 458/2011 Sb. zrušen starý komplikovaný systém „zdaňování“, který byl charakteristický tím, že provozovatelé loterií a jiných podobných her:
• byli osvobozeni od daně z příjmů právnických osob (toto osvobození mělo odůvodnění do konce roku 1998, kdy bylo podmíněno tím, že nejméně 90 % výtěžku z provozování loterie nebo hry provozovatel odvedl na veřejně prospěšné účely),
• odváděli část výtěžku na veřejně prospěšné účely, přičemž sami určovali, kdo tuto část výtěžku obdrží; zákon č. 202/1990 Sb. (loterní zákon) obsahoval pouze v obecné rovině formulovaný výčet obecně prospěšných oblastí,
• hradili odvod na státní dozor, který měl spíše daňový charakter,
• hradili místní loterní poplatek, jehož předmět byl nejasně vymezen a jeho správa byla pro obce velmi komplikovaná a
• hradili správní poplatky, které však měly spíše daňový charakter;
3. od 1. ledna 2012 byl zaveden nový systém, který se vyznačuje tím, že:
• byl zaveden odvod z loterií a jiných podobných her, který je peněžitým plněním daňového charakteru a který nahradil odvod části výtěžku na veřejně prospěšné účely, odvod na státní dozor, místní loterní poplatek a správní poplatky,
• příjmy z provozování loterií a jiných podobných her podléhají standardní dani z příjmů právnických osob,
• výnos odvodu z loterií a jiných podobných her je příjmem veřejných rozpočtů,
• správní poplatky získaly nově charakter ryzích úkonových poplatků za přijetí žádosti o vydání povolení nebo jeho změnu,
• nový systém sleduje zvýšit daňové zatížení provozovatelů loterií a jiných podobných her a zejména zvýšit příjmy veřejných rozpočtů,
• vzhledem ke krátkému časovému období od zavedení nového systému zdanění provozovatelů není zatím možno ověřit jeho fungování v praxi, zejména, zda se podaří naplnit odhadované výnosy.
K záměru zdanění výher lze přistupovat ze dvou hledisek:
a) formou srážkové daně, o níž bude snížena výhra výherce (poplatníka). Plátcem této daně by byl provozovatel loterie nebo jiné podobné hry,
b) formou zdanění v rámci ročního daňového přiznání sázejícího (poplatníka), přičemž výhry by se započítávaly jako příjem spolu s ostatními dosaženými příjmy poplatníka.
K bodu a):
Zdanění formou srážkové daně, o níž bude snížena výhra výherce (poplatníka).
Zdanění výhry výherce (poplatníka) realizované formou srážkové daně odváděné přímo provozovatelem loterie nebo jiné podobné hry (plátcem), je teoreticky proveditelné, ale naráží na řadu bariér a zakládá předpoklad nesystémových výjimek narušujících snahu o zachování základních principů daňového práva především z následujících důvodů:
• plátce daně (provozovatel loterií a jiných podobných her) neeviduje (s výjimkou kursových sázek prostřednictvím sítě internet) výherce (poplatníky) včetně údajů o sázkách a výhrách těchto výherců,
• nebylo by možno aplikovat klasický daňový princip založený na zdaňování rozdílu mezi náklady (sázkami) a výnosy (výhrami), a to z toho důvodu, že náklady výherců (s výjimkou kursových sázek) nejsou známy,
• nebylo by možno uplatnit (započítat) ztráty (sázky) z předchozích let vůči základu pro výpočet daně v období, kdy došlo k vytvoření zisku (výhry), čímž by bylo zabráněno snížení daňové povinnosti právě o tyto náklady.
K bodu b):
Zdanění v rámci ročního daňového přiznání sázejícího (poplatníka), přičemž výhry by se započítávaly jako příjem spolu s ostatními příjmy poplatníka.
Zvolení formy zdanění příjmů (výher) sázejících (poplatníků/plátců) pocházejících z loterií a jiných podobných her v rámci ročního daňového přiznání výherce by vyžadovalo radikální změnu loterního zákona v zájmu nastolení povinnosti evidence výherců (při rezignaci na možnost odpočtu vynaložených nákladů v podobě zrealizovaných ztrátových sázek výherci). Na provozovatele by při evidování výher u jednotlivých výherců (poplatníků/plátců) tak byla nakládána neadekvátní administrativní náročnost spojená s vysokými finančními náklady v rámci zajištění individuální správy údajů výherců (poplatníků/plátců). Navíc pro zpětnou kontrolu přiznaných příjmů (výher) z loterií by bylo nutno vytvořit centrální celostátní databázi při sdílení údajů od všech provozovatelů působících na území ČR.
Dle stávající koncepce platného a účinného loterního zákona lze loterie a jiné podobné hry z pohledu registrace údajů o účastníkovi hry (sázejícím) rozdělit do následujících kategorií:
a) loterie a jiné podobné hry, při nichž jsou údaje o sázejících, včetně vložených, vsazených a vyhraných částkách evidovány provozovatelem (kursové sázky provozované prostřednictvím sítě internet),
b) loterie a jiné podobné hry, při nichž dochází k anonymnímu vkladu a sázce sázejícím s tím, že výhry jsou sázejícímu vypláceny rovněž anonymně (hry realizované prostřednictvím technických zařízení, sázkové hry v kasinu, číselné a okamžité loterie).
Silné stránky návrhu na zdanění výher:
• Nedefinovány; zvýšení příjmů do státního rozpočtu lze dosáhnout jinými, méně náročnými způsoby (viz alternativní návrh řešení uvedený níže).
Slabé stránky návrhu na zdanění výher:
• Varianta spočívající v placení daně prostřednictvím daňových přiznání by byla obtížně spravovatelná a vymahatelná, a to vzhledem k tomu, že se jedná o velkou množinu sázejících, jejichž identifikace je v celé řadě případů obtížná, ne-li nemožná (např. hry na výherních hracích přístrojích) – z tohoto důvodu se jeví jako optimálnější zavedení srážkové daně.
• Pro některé druhy her je však i srážková daň nevhodná a to zejména z hlediska obtížné definice základu daně (v rámci jednoho vkladu je realizována řada sázek s tím, že pouze některé z těchto sázek mohou přinést výhru – typicky interaktivní videoloterní terminály, výherní hrací přístroje, elektromechanické rulety);
• zřejmě by nebylo možno zdanit jen vyplacenou částku na konci hry, ale bylo by možno zohlednit vložené (prohrané) prostředky a zdaňovat tedy pouze skutečnou výhru (rozdíl mezi vloženými a vyhranými prostředky),
• u dominantní skupiny loterií a jiných podobných her je problematické definovat pojem „výhra“ (typicky u všech technických zařízení, sázkových her v kasinu, kursových sázek realizovaných prostřednictvím sítě internet), kde dochází po vložení částky (kreditu) k realizaci několika herních cyklů, u nichž je možné průběžně realizovat další vklady a vybírat výhry, přičemž k „výhře“ po skončení celého herního cyklu v celkovém součtu nemusí dojít.
• Srážkovou daň by z výše uvedených důvodů bylo proto zřejmě nutné zavést pouze u některých typů loterií a jiných podobných her (např. číselné loterie), což však není systémové řešení a přineslo by řadu diferencí a rozdílných postupů.
• U číselných loterií při rezignaci na uplatnění odpočtu vkladů (sázek) by bylo optimálnější především z důvodu snížení administrativní náročnosti zdaňovat pouze od určité stanovené výše (vyšší výhry jsou však dosahovány v menším měřítku) a v rámci takto omezeného základu daně by nebylo realistické očekávat vysoký fiskální přínos.
• Bylo by nutno řešit otázku rezidentů.
• V převážné většině sázející jednorázově dosáhnou nízké výhry a administrativa spojená s odvodem daně by nebyla adekvátní k dosaženému profitu.
• Státu i provozovatelům by vznikly další náklady spojené se zavedením a udržováním nastaveného systému.
• Nepřiměřené zatížení sázejících by mohlo posilovat tendence k obcházení nově zavedené daňové povinnosti a posilovat nežádoucí trend směřující v daleko masivnější účasti na sázkových hrách provozovaných v síti internet subjekty, kteří provozují nelegálně bez platného povolení k provozování loterií a jiných podobných her.
• Zdanění příjmu z loterií a jiných podobných her by přineslo nerovné podmínky sázejících. Přestože je vyčíslení výhry u některých her podle současně platné a účinné legislativy možné, v případě převažujícího segmentu technických zařízení (např. interaktivních videoloterních terminálů), sázkových her v kasinu, okamžitých loterií
a tombol, je technicky nerealizovatelné.
• Uvažované zdanění výher by předpokládalo registraci všech hráčů a sázejících, neboť bez této registrace by byla následná kontrola neproveditelná.
• Model zdaňování výher na straně účastníka sázkové hry je ojedinělý i u ostatních členských států EU (např. Dánsko, které je představitelem této výjimky, usiluje
o opuštění tohoto modelu).
Návrh alternativního řešení
Z výše uvedených argumentů je jednoznačně zřejmé, že všeobecné zdaňování výher na úrovni výherců je prakticky nereálné. V úvahu by tento přístup přicházel pouze u vybraných druhů loterií a jiných podobných her a výher přesahujících předem stanovený strop, nad který by celkový fiskální dopad pro veřejné rozpočty předčil administrativní
a finanční náročnost správy nově zaváděné daňové povinnosti. Takové řešení však nelze považovat za systémové a zcela spravedlivé a v praxi by mohlo vést k přeskupení loterního trhu či posilování tendencí účastnit se loterií a jiných podobných her ve státem neregulovaných prostředích.
Jako jednoznačně vhodnější varianta řešení se jeví modifikace současně nastaveného modelu odvodu z provozování loterií a jiných podobných her, do kterého by však, s ohledem na zásadu legislativní zdrženlivosti a právní jistoty, nemělo být po určitou dobu zasahováno, neboť se jedná o právní institut zakotvený od 1.1.2012. Parametry tohoto nástroje lze měnit ve smyslu např. zvýšení sazby stávajícího odvodu s využitím diferenciovaných sazeb dle jednotlivých druhů loterií a jiných podobných her v závislosti na tom, jaký cíl je sledován. Změna přístupu k nastaveným parametrům odvodu je administrativně mnohem méně náročná i s ohledem na skutečnost, že poplatníků (provozovatelů) je omezené množství (řádově stovky), zatímco poplatníků srážkové daně z příjmů fyzických osob z výher jsou statisíce až miliony.