Včera španělský statistický úřad zveřejnil počty nezaměstnaných. Ve druhém čtvrtletí vzrostla v pyrenejském státě nezaměstnanost na 24,6 % (!!!). A to je podle statistiků ještě dobrá zpráva, protože původně se očekávala nezaměstnanost ve výši 24,9 %.
Na co tato skutečnost poukazuje? Určitě minimálně na dvě věci. Za prvé ta zřejmější. Španělská ekonomika je v recesi. Letos OECD očekává pokles o 1,6 %. Příští rok o 0,8 %. Nicméně takový pokles ekonomické aktivity (který byť je velmi nepříjemný, není nijak katastrofický), nemůže být sám o sobě příčinou tak vysoké nezaměstnanosti.
Hlavní příčinou zástupu nezaměstnaných je druhá příčina, nevhodná pracovní legislativa. Ve Španělsku je velmi obtížné propustit zaměstnance. Různé druhy částečných úvazků lze využívat jen omezeně. Jaké je pak rozhodnutí zaměstnavatele o přijetí nové pracovní síly v době tak nejistého vývoje? Zcela jednoznačné: téměř za žádnou cenu nepřijímat nové zaměstnance, protože jejich propouštění je velice obtížné.
Španělské hospodářství se dostalo do situace, z které vede velmi bolestivá cesta. Podstatně omezit ochranu trhu práce a zásadně tak zakročit proti vysoké nezaměstnanosti. Avšak to, co občané nejvíce ocení právě v době krize, je jistota zaměstnání. Uzákonění takové jistoty, jak vidíme na příkladu Španělska, však vedlo k neúnosně vysoké nezaměstnanosti.