Palyza z Velkého sedla či „záletný“ tatínek z klasiky S tebou mě baví svět. Herec Pavel Nový onemocněl západonilskou horečkou, ochrnulo mu celé tělo, ale dnes už zase chodí na vandr. Pro ostřejší slovo nejde daleko, stejně tak ale ani pro příklady z britské a americké politiky či ekonomiky, jimiž dokládá své názory.
Jak vidíte českou politiku?
Nám nevládne vláda, prezident nebo parlament. Nám vládnou lidé, kteří čas od času někoho srazí autem nebo zařídí dovolenou politikovi v toskánské vile. Vláda těchto lidí se nikomu z ničeho nezodpovídá. Čili, nám vládnou doslova nezodpovědní lidé a já se začal chovat tak, jako by stát neexistoval. Když se nezodpovídají oni mně jako svému voliči, nebudu se zodpovídat ani já jim a začínám obhajovat pouze a výhradně svoje zájmy.
A jaké to jsou?
Do toho je každýmu…
Pak se Nový hodně plamenně rozhovoří o komunismu a jeho vlivu na dnešek, o tom, co přináší, když v zemi vládnou fízlové a ksindl a jak na to stále doplácíme.
Může člověka, který přežil svou smrt, ještě vůbec rozčilovat politika?
Já se nerozčiluju. Já jsem jenom důraznej.
To bych vás chtěla vidět, když se rozčilujete.
Nechtěla(úsměv). Moje žena by vám nejlíp řekla, že nechtěla.
No potěš (úsměv). Řekl jste, že se zařizujete pro sebe…
Ano, chci být co nejodstřiženější od státu. A nechci, aby nějakej chlápek běhal i s „mejma“prachama po městě v krabici od vína. Chci být spokojený důchodce, důchod mám docela pěkný, protože jsem čtyřicet let makal a nikdy jsem to nešidil, teď se mi slušnost vyplatila. Což je vlastně hodně dobrá zpráva – byl jsem odměněn za svou slušnost a považuju to za spravedlivé. I když obecně o tomto státě tvrdím, že spravedlivý není. A taky ten důchod není jeho zásluha, ale zásluha mých čtyřiceti let poctivosti.
Když už jste zmínil případ exhejtmana Ratha - za ČSSD je teď kandidátem na hejtmana příbramský starosta Řihák. Vy jste Příbramák, takže se ptám na názor na Řiháka.
Je to buran. To můžu říct zodpovědně, neumí ani pozdravit. Jako veterinář neuspěl ani na jatkách. A ještě je socialista, a to už je mu přes čtyřicet! Znáte ten výrok sira Churchilla?
Kdo není socialista do třiceti, nemá srdce, kdo je socialista po čtyřicítce, nemá rozum?
Ne. Kdo mladší třiceti let nemá sociální cítění, je lump. Doslova lump se to překládá. Ale kdo je socialista po čtyřicítce, je vůl.
Zpět k příbramské politice…
Mě třeba teď zajímá, kde se vzaly prachy na rekonstrukci náměstí. Možná to bude hezké, ale je to ze strany radnice jen póza. A navíc, to náměstí je trochu z kopce a určitě to po něm bude v zimě klouzat. A já jako mrzák nevím, jestli bude vždycky dobře posypáno! O to se tam stará jistý soudruh, pohrobek bolševika, takže bych tomu moc nevěřil.
Tvrdíte, že se o politiku moc nezajímáte, přitom znáte jednotlivé lidi na radnici.
Proto jsem se taky už skoro odstěhoval! Že toho vím hodně. Víte, ono na malém městě se toho nedá moc schovat. A já chodil v Příbrami už na základku, takže spoustu těch lidí znám od dětství.
Krajskou politiku moc nevnímám. Jenom by mě ale zajímalo, kolik stály třeba všechny ty cedule, které byly všude vylepené a propagovaly Davida Ratha. Ve všech autobusech a v nemocnici.. Který z jeho kámošů to vymyslel? Ale jinak je mi to putna.
Takže nepůjdete ani ke krajským volbám?
To nevim, to nevim! Zatím se ještě nikdo nepředstavil. Kampaň teprve začíná, ale jenom u velkých stran, ty menší ještě nejsou vůbec vidět. Ale soc. dem. volit nebudu, nejen kvůli našemu starostovi. Takový pan Sobotka, to byl nejhorší ministr financí, kterého jsme měli. Taky se k tomu pak přiznal pod nátlakem Báry Tachecí pan Janota, že v době, kdy měl stát dobře hospodařit, pan Sobotka prodrbal 97 miliard. Sobotka je podvodník. Káže vodu, pije víno.
Je někdo z politiků, koho za podvodníka nepovažujete?
Tam je kupa lidí, které vůbec nikdo nezná, a táhne to jen pár profláklých tváří. Ale ono to takhle funguje všude. Já jsem si užil celý den v britském parlamentu, když byly interpelace na Johna Majora. Hlásí se poslanec k interpelaci, jenže nemusí být vyvolán, takže je to pak dost rychlé. Ale taky tam ministři umějí rychle podat demisi, když se něčím proviní. Jinak mi to vyšlo stejně jako tady. Třetina poslanců intenzivně pracuje, třetina tak nějak… a třetina chrápe.
Mě když přemlouvali, abych se stal poslancem, ptal jsem se kamarádů, právníka… Až pak jeden známý, vekslák, mi řekl: To je o tom, kolik vydržíš. A já říkám, třeba celý noci. A on – ba ne, o tom jsem nemluvil. Mluvil jsem o částce, kterou vydržíš. Milion, dva, pět… Pořád platilo moje naprosto rozhodné „ne“! Ale když jsem u deseti milionů na chvíli zaváhal, pochopil jsem, že to nemůžu dělat. Politiku nemají dělat chudí lidé. Čímž mám na mysli i ducha.
Máme, myslíte, už v republice dost bohatých?
Dneska už jo.
A slušných?
Víte, právě to je ten problém. Spoustě lidí chybí „kinderstubbe“. Můj tatínek byl sládek v pivovaru v Železné Rudě. Po válce při odsunu pomohl Němcům. Sousedka mu plakala, že si každý smí vzít třicet kilo. Jela v tom nevinně. Byli Němci a tedy muž musel narukovat. Nevrátil se, ona měla dítě... Tak táta vzal vůz, zapřáhl koně a v noci je do toho Německa odvezl. A po roce 1989 se Trudi (to dítě) ozvala, mého tátu vyhledala a poděkovala mu. To je kinderstubbe. Právě ta politikům chybí. A taky si myslím, že dneska chybí jedna instituce, a to je rodina. Stát ji prakticky neuznává, protože se můžete rozvést a není to zas až takový problém. Nemusíte vůbec do manželství vstupovat, abyste s někým mohl žít, protože je to ekonomicky výhodnější, než mít oficiálně rodinu. Ale bez tradic je to špatné. I pro stát je to pohodlnější, ale ekonomicky hloupější. Kdyby fungovala rodina, stát by třeba vůbec nemusel vyplácet přídavky. Řešila by to sleva na dani. Tím by se taky vyplatilo pracovat.
V podstatě jste teď shrnul heslo Věcí veřejných: Mít děti a pracovat se musí vyplatit.
Jasně, to není nic objevného, to platí miliony let. Jen v České „socialistické“ republice to neplatí. Za VV je ve středních Čechách Klasnová, tak víte, co jí vyřiďte? Že nemusí nic nového v tom parlamentu vymýšlet. Stačí se jen vrátit k tomu, co po staletí fungovalo.
Kateřina Veselá
Rozhovor vyšel na klekanice.eu
psali jsme: