Vážený pane předsedající, dámy a pánové, při projevu pana ministra zahraničních věcí o tomto - podle mého názoru - velmi závažném bodu jsem si nemohl nevšimnout značné míry nepozornosti v tomto sále. Jako kdyby jsme nevnímali to, že jestliže tedy několik let je vážná debata o tom, že přestaneme Českou republiku zadlužovat, že budeme zodpovědní vůči budoucím generacím, které neožebračíme, že jim nezanecháme velký státní dluh, tak mezi tím tady tiše chceme přijmout smluvní závazek, který z mého pohledu má jenom dvě možnosti.
Buď přijmeme závazek tak, jak tady o tom hovořila Kateřina Klasnová, ve výši 350 miliard, které do sedmi dnů bez jakýchkoli debat v nějakou chvíli a určitým způsobem, který nebudeme schopni ovlivnit, budeme muset zaplatit. Jenom proto, že v některých zemích se bude opakovat a nebo bude jenom setrvávat to, co nyní můžeme vidět v Řecku, včetně kupříkladu jisté optimalizace a upravování účetních závěrů, včetně určitého přikrášlování reality financí, které v řadě států jsou ve velmi špatném stavu.
Anebo - a tady já zdůrazňuji, že je velmi lehké dát mému projevu titulek "euroskeptický", ale já říkám "eurorealistický", a nebo nám dává druhou variantu konstatovat, že nyní přijmeme tento nemravný závazek za cenu toho, že v budoucnosti vládám, které přijdou po tomto volebním období, možná už brzy, zabrání v tom, aby bylo možné euro přijmout. Protože přijmout euro s takovýmito závazky - znovu opakuji - je sebevražedné. Je to nedůstojné, v kontextu toho, když tato vláda tvrdí, že chce být rozpočtově odpovědná vůči budoucím generacím. Jestliže už dnes dlužíme přes bilión, tak tady se bavíme o tom, že jestliže schodek státního rozpočtu je 130 miliard korun, že je pro příští rok možná jenom 100 miliard korun, tak se bavíme o tom, že tři další schodky státního rozpočtu - pro rok 2013 zamýšlený, možná dokonce čtyři takovéto schodky dáme na úkor toho, co se může v Evropské unii stát.
...
Dámy a pánové, já jsem chtěl původně reagovat především na pana poslance Paggia, ale uznávám, že byl zastíněn jinými výroky a dovolím si to vzít systematicky odzadu. Já myslím, že to, co tady pan ministr Kalousek předvedl, je zcela příkladný mediální obrat, který v souvislosti s Věcmi veřejnými pan ministr Kalousek předvádí pravidelně.
Já myslím, že je zapotřebí připomenout, že když já, jak připomínal pan premiér, a Radek John jsme o čemsi hlasovali, tak tehdy pan premiér zastával, a myslím si, že je to velmi dobře patrné i v médiích, velmi rezervovaný přístup k ESM a vůbec ke všem těmto jednáním a nám sliboval bohužel v zákulisí a ne v zápise, že se budeme vážně bavit o tom, že taková věc musí býti schvalovaná v souladu celé koalice, až to bude na stole, až se to vyjedná a velmi vážně jsme tehdy mluvili o tom, že Věci veřejné a taktéž jsme to říkali do médií, až to bude na stole, a to je dnes na stole, ne za osm let, jak říká Viktor Paggio, ale dnes je to na stole, Věci veřejné už tehdy požadovaly referendum. Jinými slovy řečeno nerad se vracím k tomu, co tady otevřel pan premiér, jestli vozy nebo kozy, ale myslím si, že to nám teď právě pan premiér s panem ministrem financí jednoznačně předvedl.
Já bych se nebál dokonce jít dál. Když tady pan premiér mluví o registrovaném partnerství, já mu mám z tohoto hlediska spíše připomenout, že to není debata o registrovaném partnerství, ale že je to typicky debata o překrucování koaličních výsledků, respektive překrucování výsledků voleb, a tudíž, že to není o registrovaném partnerství, ale o koaličních nevěrách, o tom, jak se tady draží poslanci, o tom, jakým způsobem se tady podle Nečasovy varianty připravuje odchod Kristýny Kočí a pana Škárky někam jinam než z Věcí veřejných, a je to úplně to samé, jako když pan Kuba s panem ministrem Pavlem Dobešem v nočních hodinách navštíví Úřad vlády, aby následně druhý den pan ministr Dobeš udělal tiskovou konferenci a prohlásil, že nebude respektovat usnesení grémia strany, ani poslaneckého klubu.
Takže to není o registrovaných partnerstvích, naopak je to o koaličních nevěrách a o koaličních zradách. Co se týče konzistence, tak znovu opakuji, už před rokem jsme říkali, že k této věci chceme referendum a já v tomto duchu, když už jsme o těch nevěr, mám potřebu ještě v závěru reagovat na pana poslance Paggia, který říká, že referendum bude stačit za osm let nebo možná i dřív, až se euro bude přijímat. Mně to z tohoto hlediska připomíná starý Řím, kde bylo možné si nejprve užít svatební noc, a teprve poté jít na svatební obřad. To je úplně to samé, že teď přijmeme závazek, který se někomu moc bude líbit, pro někoho bude bolavý, nicméně možná, že si to nakonec taky užije, a to, jestli svatba proběhne nebo neproběhne, to už z tohoto hlediska je celkem jedno. Děkuji za pozornost.