Petr Nečas vytknul plzeňskému kmotrovi Romanovi Jurečkovi, že strká nos tam, kam nemá a snažil se ovlivnit jmenování členů dozorčí rady polostátního energetického gigantu ČEZ. Vyplývá to z informací tisku z posledního jednání Výkonné Rady ODS.
Stojí to přece jen za podrobnější informaci. Do dozorčí rady ČEZu chtěl Jurečko prosadit generálního ředitele Plzeňské teplárenské a.s. Tomáše Drápelu a místopředsedu Teplárenského sdružení. Právě tato snaha Jurečka dostat svého člověka do dozorčí rady je typickou cestou, jak kmotři nenápadně a systematicky posilují svůj vliv. Tu více, tu méně úspěšně. Tomáš Drápela je nepochybně odborníkem na svém místě s letitými zkušenosti v oboru teplárenství a mnoha úspěchy na postu generálního ředitele. Právě v Plzeňské teplárenské, jejíž stoprocentním vlastníkem je město Plzeň, je však Roman Jurečko předsedou představenstva a podle jeho vlastních slov je Tomáš Drápela jeho pravou rukou. A Jurečko to jistě neříká nadarmo. Svoji loajalitu mu Drápela dokázal například loni na podzim, když se připravovala fúze Plzeňské teplárny s Plzeňskou energetikou, vlastněnou Křetínského EPH. Nebývale ostře tehdy hřímal na zastupitele města. Vyzýval je k zanechání žabomyších válek a opakovaně varoval (!) , „aby pro občany města něco udělil a nekopali tu plechovku před sebou další tři měsíce“.
Chráněn svým kmotrem si ostrá slova mohl očividně dovolit. Jen náhlá a překvapivá nabídka Sokolovské uhelné, která garantuje dodávky uhlí na deset let, nakonec zhatila v Plzni obecně známý Jurečkovo plán na uzavření této fúze a cestě k faktické ztrátě kontroly nad nejbohatší a prosperující městskou firmou.
Premiér jistě znal dostatek důvodů, proč odmítl v dozorčí radě ČEZu posílit nepřímo vliv J&T a jmenovat do dozorčí rady pravou ruku kmotra Jurečka. Velmi pravděpodobně v tom sehrála roli i skutečnost, že to byl opět Tomáš Drápela, tedy zástupce Plzeňské teplárenské, který v Teplárenském sdružení podpořil expremiéra Mirka Topolánka na post předsedy. Byla to snad náhoda , že se přidal k návrhu skupiny J&T ? A kmotr se za loajalitu "svému" řediteli umí odměnit.
Zvlášť, když to není z jeho kapsy, ale z kapsy městské společnosti. Generální ředitel Plzeňské teplárenské si ročně kromě více než milionového platu přijde podle hospodářských výsledků na další až 4 miliony korun. Na městskou firmu, byť významnou a prosperující, opravdu královská odměna a v rámci města zcela ojedinělé peníze.
To už je ale o jiné kapitole. O hospodaření Plzně, která se stále víc zadlužuje a možná časem bude potřebovat tu teplárnu přece jenom prodat, nebo fúzovat. Každý, kdo by podpořil tento dávný plán plzeňského kmotra, se přece může hodit.