Chtěl bych dnes navázat na svůj blog o kulturních a společenských rozdílech jednotlivých zemí eurozóny, které pracují proti úspěchu eura. Velmi mě zaujaly zprávy, které se objevily v italském tisku a které se dosti nevybíravě vyjadřovaly na účet Německa.
Je to způsobeno počínáním kancléřky Merkelové. Ta je totiž ochotna pomáhat určitými způsoby problémovým státům (ať už skupováním dluhopisů od ECB či ESM, v budoucnu možná i společnými evropskými dluhopisy), ale vyžaduje za to po zadlužených zemích výrazné úspory a rozpočtovou kázeň (viz fiskální kompakt). A samozřejmě že si to chce také zkontrolovat. To se dotčeným státům hrubě nelíbí. A tak lze v italském tisku číst titulky jako „čtvrtá říše“ či poznámky o německých nacistech, kteří dávají lekci z demokracie.
Smýšlení a rozpočtová odpovědnost je u vlád a občanů jednotlivých zemí zkrátka rozdílná a eurozóně to vůbec nesvědčí. Podobně mluví i italský premiér Monti, když říká, že „napětí, které v posledních letech provází eurozónu, už přináší závan psychologického rozštěpení Evropy.“ Státy unie netáhnou za jeden provaz, ale spíše se navzájem přetahují, což celou EU velmi oslabuje.