Do jedné z mateřských školek v Brandýse nad Labem dorazila faktura - stejná jako každý měsíc - za použití služeb telefonního operátora. Nic nevzbuzovalo podezření - částka nijak nevybočovala z průměru, všechny grafické prvky byly na svém místě a mezi hromadou jiných lejster nebyl čas ani důvod brát do ruky lupu a zkoumat podrobnosti. Faktura byla uhrazena, stejně jako tolikrát předtím a ve stejné záplavě jiných obvyklých lejster.
O dva dny později se však faktura objevila znovu - sice taktéž nevzbuzovala žádné podezření, ale paní účetní se zhrozila: Co to před těmi dvěma dny vlastně zaplatila? To je ale smůla - teď udělala škodu a bude to muset uhradit ze svého. Kdyby tak tušila, že to ještě zdaleka není to nejhorší, co ji mohlo potkat. Když začala pátrat, zjistila, že číslo účtu vůbec nepatřilo telefonnímu operátorovi ale jakési firmě Český telefonní seznam s.r.o. Sedla k internetu, aby našla kontakt a slušně požádala o vrácení omylem zaplacených peněz. Když po zadání názvu firmy do vyhledávače uviděla výsledek, polilo jí horko - podle všech odkazů, které našla, se jedná o podvodné jednání spočívající právě v zasílání napodobenin telefonních faktur, které jsou však smlouvami na vysoké platby po dobu několika let. V těchto smlouvách je navíc i rozhodčí doložka ve prospěch soukromé rozhodčí společnosti - v takovýchto případech je zřejmé, že soukromý obchodník - rozhodce rozhodne vždy podle přání toho, kdo jej zásobuje spory.
čtěte také: Ukázkový rebranding tonoucího. PROLUX mění svoji tvář, nikoli však způsoby
Za několik týdnů přišla další faktura - tentokrát již rovnou s upomínkou na doplacení další "splátky" za "služby" spočívající v pouhém umístění názvu a adresy školky na téměř neviditelné webové stránce. Paní účetní pátrala dál a postupně objevila jak se proti takovémuto nepoctivému útoku bránit. Po dohodě s paní ředitelkou se rozhodly nic neplatit, firmě napsat doporučený dopis, že smlouva byla uzavřena v omylu, o kterém druhá strana musela vědět a je tedy neplatná.
Firma sice nějakou dobu "prudila" a vyhrožovala, ale nakonec vše utichlo. První zaplacenou částku by sice školka mohla u soudu úspěšně vymáhat jako bezdůvodné obohacení, ale na to už paní účetní ani paní ředitelka nervy neměla a tak to paní účetní raději dobrovolně zaplatila ze svého.
psali jsme: