Maďarsko se pod vládou premiéra Orbána vydalo specifickou cestou a v mnohém nám může sloužit leda tak jako odstrašující příklad. Avšak jedno Maďarům dnes nelze lze upřít: nebojí se rázných a hlubokých změn. Díky tomu se u nich dnes poměrně často prosazují myšlenky, které by i pro nás měly velmi velký přinos, avšak zároveň patří do skupiny tak zvaných „odvážných kroků“.
Jsou to zodpovědná a neotřelá řešení, která slouží blahobytu země, nikoliv vysoké popularitě toho, kdo je zavádí. Takovou kategorii řešení naše vláda jakoby vůbec neznala. Mezi inspirativní kroky Orbánovy vlády patří čerstvý nápad udílet maďarské státní občanství těm, kdo si koupí minimálně za 250 tis. eur (6,3 milionů korun) speciální vládní dluhopisy.
Základní myšlenka tohoto nápadu je prostá a logická: zaprvé pomáhá to řešit svízelnou situaci se státním dluhem, zadruhé noví občané disponující takovýmito částkami rozhodně nebudou sedět na sociálních dávkách a rozhodnou-li se v zemi setrvat, budou jí odvádět velmi slušné daně. Pro cizince, zvláště pak movité Rusy, Ukrajince a Číňany, se pak jedná o jedinečnou příležitost jak se snadno a plnoprávně přestěhovat do Evropy a stát se občanem země, která je součástí Schengenu. Maďaři to však dělají až příliš snadno a levně řekl bych.
Duch tohoto opatření se mi líbí, ale prosté financování státní dluhu je příliš krátkozrakou záležitosti. Podle mě by měl cizinec nejméně po dobu 3 let odvádět nejméně 3 miliony korun na daních a zaměstnávat nejméně 10 českých občanů. Potom, bude-li mít zcela čistý trestný rejstřík, nebude-li na něj uvalena exekuce a nebude-li se opakovaně dopouštět přestupků, můžeme mu s radosti udělit naše státní občanství. Rusové a Ukrajinci se budou radovat, protože získají evropské občanství v poměrně kulturně blízké zemi, a to poměrně snadno a rychle.
My budeme rádi, protože získáme poctivé a pracovité občany, kteří budou odvádět velké částky do naší státní pokladny a zároveň nejenom že nebudou zabírat pracovním místa Čechům, nýbrž je pro ně budou vytvářet. Spolupráce vedoucí k oboustranné spokojenosti je zde více než možná, proto mi zůstává nad současnou iniciativou Ministerstva vnitra ČR rozum stát. Česká republika je již teď v udílení občanství jednou z nejpřísnějších zemí v Evropě a vláda chce ještě přitvrdit. Občanství se má udílet až po deseti letech (!) a vše má de facto záležet na svévoli úředníka. Dnes u nás legálně žije 420 tisíc cizinců, z nich ročně o občanství žádá necelých 1900, tedy méně než půl procenta. Odhaduje se, že až 400 tisíc dalších u nás žije a pracuje nelegálně. To je problém. Odsud pramení naše ekonomické ztráty a kriminalita a to by se mělo řešit. Namísto toho činíme pravý opak, zavíráme vrátka a nejvyšší motivaci pro poctivé, kvalifikované a pracovité a s úžasem a bezmocně sledujeme příchod těch ostatních. Umím si představit desetitisíce nových českých občanů, kteří svojí poctivou, tvrdou a kvalifikovanou práci vytvoří oporu pro naše hospodářství i státní pokladnu. Za nepředstavitelnou považují dnešní praxi, kdy máme statisíce nekontrolovatelných, nekvalifikovaných a nelegálních přestěhovalců, se kterými dnes celkově vzato nikdo a nic pořádně nedělá.
Další články z rubriky Makroekonomie: