Progres vlastní celému našemu století neobešel stranou ani státní správu, sluhové národa si našli cestu, jak ukrást více a rychleji – IT zakázky. Stojí to téměř tolik co stavba dálnic a přitom tomu nikdo nerozumí. Má to zefektivňovat a zeštíhlovat státní správu, místo toho počet úředníků nadále neudržitelně roste a o efektivitě ani nemá cenu mluvit.
Analýza Ministerstva vnitra bezmocně hlásí: ve státní správě bylo v roce 2010 celkem zaměstnáno o 3,5 % více úředníků než v roce 1999, v ústřední státní správě pak dokonce o 24 % zaměstnanců více než na konci 20. století.
To znamená jediné, za desetiletí, během kterého se mobilní telefony staly samozřejmosti a internet spolu s počítačovou technikou zrychlily a zefektivnily naši práci tak, jako nikdy dříve, státní správa zpomalila a zhoršila svojí práci. Za desetiletí, kdy byly utráceny desítky miliard korun na IT systémy a jiné IT zakázky pro státní správu, státní správa jenom nabobtnala.
Na první pohled to vůbec nedává smysl. Jediným účelem nových technologii má přece být zrychlení a zefektivnění práce, kterou jsme dříve vykonávali bez nich. To znamená, že když jsme dříve k odvedení určité práce potřebovali 10 úředníků, dnes díky tomu, že jsme jim koupili počítače, jich stačí 9 a jeden může jít pracovat do soukromého sektoru, vydělávat a platit daně, kterými se bude spolupodílet na živení jeho 9 bývalých kolegů. Nebo jestli před zavedením gigantického a neúměrně drahého softwaru ministerstvo mělo 10 tisíc zaměstnanců, dnes díky drahé technologii svede svojí práci udělat stejně dobře s 9 tisíci lidi a tisíc administrativně zdatných zaměstnanců obohatí naše hospodářství o svoji nově uvolněnou pracovní sílu.
Na tomto principu ten progres stojí. Díky tomu, že dnes nepracuje jako ve středověku 80% našich obyvatel v zemědělství, mohli tito lidé vybudovat moderní průmysl. Díky tomu, že dnes máme efektivnější průmysl než na počátku 20. století, zvládne stejnou práci méně lidí a ti „přebyteční“ dokázali vybudovat vyspělý sektor služeb. Jediným sektorem našeho hospodářství, který se nepohybuje na časové ose progresu vpřed, nýbrž degraduje, je státní správa.
V polovině třicátých let, za slavné prvorepublikové éry, bez počítačů a mobilů, připadal jeden státní úředník na 143 obyvatel. Dnes máme jednoho byrokrata na 40 obyvatel, kteří ho i s jeho předraženými IT systému musí živit.
Příčina toho všeho je banální a všudypřítomná – zkorumpovanost a lhostejnost celé naší státní správy - politiky počínaje a paní u přepážky konče. Celý systém je nemocný a svojí váhou stahuje naši ekonomiku ke dnu. Rozumný ministr požaduje od drahé IT zakázky, aby jeho rezortu dovolila fungovat o 10% efektivněji a propustit tak 10% zaměstnanců. Reálný ministr (nebo jeho náměstek) požaduje 10% z ceny zakázky do své kapsy a 10% navýšení počtů svých zaměstnanců podle principu „více podřízených = více peněz = spokojení podřízení a větší prostor pro osobní zbohatnutí, z negativních následků toho všeho nechť se zblázní můj nástupce“.
Jak z toho ven? Ne, my nepotřebujeme kulaté stoly, stostránkové koncepce plánující něco neurčitého a nefunkčního na 20 let dopředu a současnou „zodpovědnou“ vládu. Čelní představitelé této vlády měli 6 let k tomu, aby nám prokázali svojí naprostou neschopnost a byli v tom dostatečně úspěšní. My potřebujeme tvrdou manažerskou ruku, nacvičenou z byznysu a připravenou nereformovat státní správu, nýbrž ji systematicky a natvrdo rušit.
Zákon by měl stanovit tvrdá a jasná pravidla, kudy dál. Pokud ministr nedovede co půl rok zlevňovat administrativní chod svého rezortu o 1%, musí automaticky odstoupit. Pokud IT zakázka nedovede zajistit propuštění nejméně 10% zaměstnanců, nesmí být realizována. A že to nepůjde bez škrtání a rušení jednotlivých funkci ministerstev? Tím lépe, ty nejzbytečnější a nejnesmyslnější padnou automatický jako první. Už tady nebudeme potřebovat žádnou vicepremiérku pověřenou zeštíhlením státní správy a stěžující si, že ji ministerstva sama sebe neudají, kde a co škrtnout. Stanovme to Ministerstvům zákonem a ministři se pak budou muset snažit.
autor: Sergej Pavljuk
Další články z rubriky Makroekonomie: