Spolek Šalamoun byl na minulém sněmovním semináři zabývající se nesmrtícími zbraněmi požádán, aby připravil návrh zákona o změně nutné obrany. Jak slíbil, tak dodržel. Návrh spolku v sobě nese prvky německého, rakouského ale i španělského trestní zákona a vychází vstříc oběti
Spolek Šalamoun během dlouhých let své existence opakovaně podporoval obhajobu obžalovaných, kteří se dostali před trestní senát kvůli domnělé nepřiměřenosti obrany proti ohrožení života nebo zdraví, hrubému narušení domovní svobody nebo hrozbě zničením nebo odcizením majetku.
Orgány činné v trestním řízení byly obvykle nakloněny spíše tzv. poškozenému a vytýkaly obžalovanému, že při vyhodnocování konfliktní situace během několika vteřin nevzal ohled na takový rozsah okolností, na jehož promyšlení by v klidu potřeboval několik minut. Naprosto nebraly v úvahu, že člověk, překvapený nenadálým útokem a nezřídka také vystrašený, bojící se o život a zdraví svůj nebo svých blízkých, má nárok jednat ve zkratu. Nedbaly zásady „můj dům můj hrad“ a vůbec nepřipouštěly možnost, že také verbálnímu útoku, spáchanému nezvaným hostem v obydlí nebo jeho příslušenství by bylo možné čelit násilným vypuzením útočníka.
Podle našeho názoru občan, který se brání nenadálému útoku, nemá jistotu, že to nakonec nebude on, kdo bude odsouzen. Je to důsledek neurčité formulace nepřiměřenosti obrany v platném znění § 29 zák. č. 40/2009 Sb., která dává prakticky neomezený prostor orgánům činným v trestním řízení k popírání její přiměřenosti.
Slabým místem je odst. (2) zmíněného paragrafu, který zní: „ Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“ Nejsou stanoveny žádné ukazatele, žádná měřítka pro stanovení, že obrana byla „zjevně nepřiměřená“, orgány činné v trestním řízení mají naprostou volnost v subjektivním posuzování přiměřenosti.
Ve prospěch našeho tvrzení, že výše uvedená formulace je nedostatečná, svědčí skutečnost, že v trestních zákonech některých zemí s úspěšnější trestní politikou, než je naše (měřeno např. jednotkovým počtem vězňů) obsahuje příslušný paragraf trestního zákona ustanovení, které postavení obránce výrazně posiluje. Dokonce i v ČR došlo k pokusu přizpůsobit formulaci §29 zahraničním vzorům, a to v novele trestního zákona, která byla předložena poslancům jako sněmovní tisk č. 744 exministrem spravedlnosti JUDr. Pavlem Němcem. V tomto případě zněl odst. 2 § 29 zák.č. 40/2009 takto: „Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, místu a času útoku, anebo okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo osobě obránce. Ten, kdo odvrací útok, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany, není trestný, jednali v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku způsobeným útokem.“
Také rakouský trestní zákon je k vykonavatelům nutné obrany vstřícnější, když §3 -
nutná obrana (http://www.jusline.at/3_Notwehr_StGB.html) zní takto:
(1) „Nejedná protiprávně, kdo si pomůže obranou, která je nezbytná, aby od sebe nebojiného odvrátil okamžitý nebo bezprostředně hrozící protiprávní útok na život,zdraví, tělesnou integritu, svobodu nebo majetek. Jednání ale není oprávněné,jestliže je zjevné, že napadenému hrozí pouze nepatrná škoda a obrana jenepřiměřená, zvláště kvůli závažnosti újmy, při obraně způsobené útočníkovi.
(2) Kdo překročí oprávněnou míru obrany nebo si pomůže zjevně nepřiměřenouobranou, pokud tak učiní pouze z úleku, strachu nebo hrůzy, je trestný jen tehdy, jestliže překročení míry spočívá pouze na nedbalosti a za nedbalostní jednání by hrozil trest.“
Rakouský trestní zákon sice definuje „stav nouze“ (srv. §28 krajní nouze zák.č. 40/2009 Sb.), ale navíc posiluje postavení obránce zákonem chráněných zájmů zavedením pojmu „omluvitelná nouze“, který náš trestní zákon nezná. Upravuje jej §10 trestního zákona „ Omluvitelný stav nouze“:
http://www.jusline.at/index.php?cpid=ba688068a8c8a95352ed951ddb88783e&lawid=11&paid=10&mvpa=9
(1) Kdo spáchá skutek, za který mu hrozí trest, aby od sebe nebo někoho jiného odvrátil bezprostředně hrozící významnou škodu, je vyviněn, jestliže škody, způsobené jeho skutkem nejsou nepřiměřeně těžší než újma, kterou měl odvrátit, a jestliže v postavení pachatele se od člověka vázaného právně chráněnými hodnotami nedalo očekávat žádné jiné jednání.
(2) Pachatel nebude vyviněn, jestliže se vědomě vystavil nebezpečí bez právně odůvodnitelného důvodu. Pachatel má být potrestán za nedbalostní páchání, jestliže počítal s předpoklady, za nichž by jeho jednání bylo omluvitelné, na základě omylu, který spočíval na nedbalosti, a nedbalostní spáchání je trestné.
Také typicky německy důkladné formulace nutné obrany a omluvitelné nouze v trestním zákoně Spolkové republiky Německo poskytují obránci zákonem chráněných práv větší záruky beztrestnosti než náš §29 zák. č. 40/2009 Sb. Je jim zasvěcen IV.díl zákona:
http://www.gesetze-im-internet.de/stgb/BJNR001270871.html#BJNR001270871BJNG000902307
§32 Nutná obrana
(1)Kdo se dopustí činu, který je nutnou obranou, není trestný
(2)Nutná obrana je obrana, která je nutná k odvrácení momentálního útoku na sebe nebo na jiného
§33 Překročení nutné obrany
Překročí-li pachatel meze nutné obrany ve zmatku, strachu nebo hrůze, nebude trestán
§34 Oprávněný stav nouze Kdo v momentálním, jiným způsobem neodvratitelném nebezpečí pro život, tělo, svobodu, čest, majetek nebo jinou právní hodnotu spáchá čin, aby od sebe nebo jiného odvrátil nebezpečí, nejedná protiprávně, když při uvážení protichůdných právních zájmů, jmenovitě dotčených právních zájmů a stupně ohrožení, by jeho újma výrazně převážila zákonem chráněné zájmy postiženého. Neplatí to, když se skutek jeví jako nepřiměřený odvracenému nebezpečí.
§35 Omluvitelný stav nouze
(1)Kdo v momentálním, jiným způsobem neodvratitelném nebezpečí pro život, tělo, svobodu,čest, majetek nebo jinou právní hodnotu spáchá čin, aby od sebe nebo od rodinného příslušníka nebo jiné blízké osoby odvrátil nebezpečí, jedná bez viny. Neplatí to, když pachatel mohl podle okolností očekávat, že bude vystaven nebezpečí, zejména jestliže se nebezpečí sám vystavil, nebo byl-li v nějakém zvláštním právním poměru; ale trest bude zmírněn podle §49 odst. 1, pokud se nebezpečí nevystavil s ohledem na své zvláštní právní postavení.
(2)Pokud pachatel při páchání pochopil mylně okolnosti, pro které by byl vyviněn podle odst. (1), bude potrestán pouze tehdy, mohl li se omylu vyhnout. Trest bude zmírněn podle §49 odst. 1
Také španělská trestní politika je poměrně úspěšná. Španělský trestní zákon má poněkud odlišné uspořádání než náš, nicméně na otázky nutné obrany také pamatuje. Proti zmíněným středoevropským normám zdůrazňuje navíc nedotknutelnost obydlí a jeho příslušenství:
http://abogadospenal.fullblog.com.ar/codigo-penal-espanol---texto-integro-actualizado-2-121244071996.html
Čl. 20
Z trestní odpovědnosti se vyjímají:
4/ ten, kdo jedná na obranu svou nebo práv svých či jiného, vždy za předpokladu naplnění následujících předpokladů:
Za prvé. Útok byl protiprávní. V případě obrany majetku se uzná za protiprávní takový útok na něj, který má povahu trestného činu nebo přestupku, nebo hrozí velkým poškozením nebo nevyhnutelnou ztrátou. V případě obrany obydlí nebo jeho příslušenství se uzná za protiprávní neoprávněné vniknutí do nich.
Za druhé. Rozumnost použitého prostředku k odvrácení útoku nebo k zapuzení.
Za třetí. Útok nebyl vyprovokován obráncem.
5/ten, kdo v situaci nouze v zájmu odvrácení škody od sebe nebo jiného zasáhne do práv jiné osoby nebo poruší povinnost vždy, když jsou naplněny tyto podmínky:
Za prvé. Způsobená škoda není větší než ta, k jejímuž odvrácení mělo dojít.
Za druhé. Stav nouze nebyl úmyslně vyvolán pachatelem.
Za třetí. Pokud pachatel nemá vzhledem ke svému postavení povinnost se obětovat
6/ Ten kdo jedná v nepřekonatelném strachu
7/ Ten kdo jedná v rámci plnění své povinnosti nebo při legitimním výkonu práva, postavení nebo pověření.
Nad rámec výše uvedených úvah a v souvislosti se zmínkou o právní ochraně nedotknutelnosti obydlí ve španělské právní úpravě podotýkáme, že pod pojmem „protiprávní útok“ se obvykle rozumí jen použití fyzického násilí. V případě neoprávněného vniknutí do obydlí by měl být uznán i nárok na nutnou obranu násilným zapuzením neodbytného pachatele verbálních útoků. Současná právní úprava s tím nepočítá a navozuje tak možnost vzniku situací, nepříjemných pro uživatele obydlí, které jsou při platnosti současné právní úpravy neřešitelné.
Vzhledem k výše uvedenému navrhujeme novelizaci §29 zák.č. 40/2009 Sb. takto:
(1)Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2)Neoprávněné vniknutí do obydlí nebo jeho příslušenství je protiprávním jednáním, proti němuž je nutná obrana oprávněná, a to i v případě pouze verbálního útoku.
(3) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, místu a času útoku, anebo okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo osobě obránce.
(4)Nejedná se také o nutnou obranu, pokud obránce útok vědomě vyprovokoval nebo se úmyslně vystavil nebezpečí napadení.
(5)Ten, kdo odvrací útok, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany, není trestný, jednal-li v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku způsobeném útokem, nebo bránil-li soukromí svého obydlí nebo jeho příslušenství.
Články z rubriky Nesmrtící zbraně: