Právě skončila bouřlivá rozprava k druhému čtení novely zákona o spotřebitelském úvěru. Jsem velmi rád, že se do ní zapojily skoro všechny strany, protože lichva je skutečnou hrozbou a postihla naší zemi jako epidemie.
Argumenty pravice jsou tradiční konzervativní. Také dnes se pan poslanec Šťastný oháněl tradičním klišé, že si trh sám najde cestu. Ale jak dlouho to potrvá? Tento problém je nutno řešit legislativně a rychle. V době, kdy tu máme skoro milion exekučních příkazů, kdy jsou tu rozvrácené rodiny kvůli předlužení, kdy tu desetitisíce lidí vytlouká klín klínem tím, že lepí půjčku jinou půjčkou, je evidentní, že volný trh sešel z cesty.
Pan poslanec Tejc z ČSSD i jeho kolega Chvojka se mýlí, když hovoří o mém prozření. Návrh, který předkládala v minulosti ČSSD, jsem nepodpořil jednoduše proto, že byl špatně připraven. Jeho chyba spočívala v tom, že se fixoval neměnný strop RPSN, což znamená, že by se zákon musel každou chvíli měnit nebo by zcela zbytečně jej musela opravovat vláda svým nařízením. Co kdyby vláda nařízení nevydala? A co letní vládní prázdniny? Náš návrh naopak fixuje RPSN na lombardní sazbu ČNB, odstupňovanou podle výše půjčených peněz a měnil by se automaticky, aniž by k němu musela zasedat vláda. Vše by běželo jak na běžícím pásu
Doplňovací návrh kolegy Michala Babáka ke spotřebitelskému úvěru navíc obsahuje celou řadu užitečných opatření, kterých se slušní podnikatelé nemusí bát. Zpřesňuje a zpřísňuje povinnost poskytovatele, který by měl zohlednit, zda mu klient může vůbec peníze vrátit. Dále stanovuje zastropování pokut a penále a vyjmutí rozhodčí doložky, která je nyní obsažena v každé smlouvě a klient bez akceptování rozhodčí doložky peníze zkrátka nedostane.
Doufám, že při hlasování nakonec zvítězí zdravý rozum
všechny články z rubriky Proti lichvě: