Postup Prahy 6 se zveřejněním petičních archů k filmu Šmejdi mi přijde záslužný, neboť dobré věci by se měly šířit a medializovat, jen si ale říkám, zda tento přístup městské části není trochu pokrytecký v souvislosti s žalobou starostky Marie Kousalíkové na psychicky labilní nájemnici.
Film Šmejdi, který je v současnosti v kinech ukazuje na hnusné praktiky firem prodávající předražené hrnce a další zboží seniorům a v plném světle ukazuje skutečnou atmosféru a nátlak na předváděcích akcích. Proti těmto firmám, ale i dalším firmám, o kterých píšu v rubrice společná obrana, by se jistě mělo zakročit, a to při nejmenším peticí, aby se dostaly do podvědomí lidí. Je pro mě ale zarážející, že starostka 6. městské části Marie Kousalíková na straně druhé žaluje psychicky nemocnou paní Jarmilu Vondrákovou se sklony k sebevraždě pro "pomluvu". Té se navíc ani Vondráková nedopustila přímo, neboť jen reprodukovala na zasedání zastupitelstva přímou řeč. Vše jen proto, že paní Vondráková žije na dobré adrese v Praze na Hanspaulce a Praha 6 chce její lukrativní byt.
více o případu zde :Hyenismus na Praze 6: Vystěhuj se a zaplať mi, žaluje starostka nájemkyni se sklony k sebevraždě
Jaký je v tomto případě rozdíl? Napadá mě v souvislosti s přístupem Prahy 6 jedno staré české přísloví-odříkaného chleba největší krajíc.
Další články z rubriky Společná obrana: