Následující příběh je smutný, uvědomíme-li si, že na jeho konci zůstanou lidé, kterým zbývá v produktivním věku pouhých pár let, během nichž jsou nuceni státu přispívat, aniž by z toho něco měli. Za tuto paradoxní situaci může úřední šiml.
Kdo neoznámí, že je tvůrčí činnost i po 1. lednu 2009 hlavním zdrojem jeho příjmu a na důchod platit nebude, může dostat pokutu až do výše 10 tisíc korun. Do té doby platilo, že pokud někdo vykonával profesi novináře, hudebního skladatele, spisovatele, muzikanta, malíře, či jinou profesi uměleckého směru s nepravidelnými příjmy, neměl povinnost platit si zálohy na důchodové pojištění.
Jelikož umělci všeobecně předpokládají, že se budou své profesi věnovat „do posledního dechu“ a navíc když něco není povinné, tak proč to platit že? Převážná většina těchto osob tedy nebyla zhruba od roku 1990 do roku 2009 do důchodu vůbec pojištěna!
Vzhledem k tomu, že sociální pojištění ve skutečnosti vlastně žádným pojištěním není, ale jedná se pouze o další formu zdanění příjmů, pociťovali tedy ostatní OSVČ toto privilegium umělců pro sebe za diskriminační a zákon platný od roku 2009 s nadšením uvítali. Argument, že i Kája Gott by měl přispívat na státní sociální politiku je samozřejmě správný.
Kdyby!
Kupříkladu: Paní S.G. ukončila v roce 1976 školu uměleckého směru a o rok později se vdala za svého bývalého spolužáka, tedy rovněž umělce. Před narozením první dcery v roce 1978 stačila odpracovat paní S.G. necelý jeden rok. V roce 1979 se jí pak narodila druhá dcera, takže mateřská dovolená jí pokračovala. Manžel byl v té době zaměstnaný jako animátor v Krátkém filmu a jelikož byl šikovný a pracovitý jeho příjmy byly tedy vzhledem k jeho věku spíše nadprůměrné a mladé rodince, která si na žádný luxus nepotrpěla, vlastně nic nechybělo. Paní S.G. se tedy mohla jako žena v domácnosti naprosto v klidu a „na plný úvazek“ věnovat svým dvěma malým dcerám.
V r. 1986 dostal manžel paní S.G. velmi zajímavou nabídku spolupráce na celovečerním animovaném filmu s renomovaným českým režisérem a rozhodl se, že půjde na „na volnou nohu“.
čtěte také: Pozor na podvodného chameleona. Tváří se jako operátor a posílá faktury
Jelikož ale podle tehdejších zákonů musel být alespoň jeden člen domácnosti zaměstnán, aby sociálka rodičům děti neodebrala a neposlala rodiče za mříže pro příživnictví. Než si tedy manžel vyřídil všechny náležitosti kolem přechodu ke svobodnému povolání, což tehdy bylo pro středoškoláka poměrně komplikované, nastoupila tedy paní S.G. na dobu jednoho roku do zaměstnání.
psali jsme: Česká advokátní komora – dokonalé krytí. Prohnilí s prohnilými
V roce 1987 byl celovečerní film hotový a začaly se hrnout jiné zakázky...reklamy, hudební klipy a podobně. Příjmy rodiny byly tedy takové, že paní S.G. nic nenutilo, aby se snažila hledat si jakoukoli jinou práci. V roce 1990 přibyl pak do rodiny další přírůstek a za dva roky ještě jeden. Rodina se odstěhovala z Prahy na venkov a vytvořila pro sebe i pro své čtyři děti uprostřed přírody a obklopeni spoustou domácích zvířat domov snů. Když pak byly nejmladšímu přírůstku v r. 1995 tři roky, rozhodla se paní S.G, že se začne věnovat naplno své profesi a přihlásila se na Správě sociálního zabezpečení pro Prahu východ. Při vyplňování formuláře, pak byla hodnou paní úřednicí upozorněna, že vlastně vůbec není třeba, aby platila sociální pojištění! Zrušit platby sociálního pojištění pak doporučila hodná paní úřednice i jejímu manželovi, kterému dokonce Správa sociálního zabezpečení vrátila i to, co od začátku roku 1995 na zálohách již uhradil.
čtěte také: Pozor na lovce vystavovatelů. Útočí zákeřně
Nyní na stará kolena, se ovšem zdánlivé úlevy mladých let proměnily v past! Paní S.G. dosáhne nově důchodového věku v roce 2015. Vzhledem k tomu ovšem, že byla za život pouze 2 roky pojištěná, získá nárok na důchod až ve svých 79 letech!
Oba manželé se tak od roku 2009 ocitli ve zcela absurdní a nespravedlivé situaci! Ačkoli sami nikdy nemohou na žádný důchod dosáhnout, jsou nyní oba nuceni přispívat na státní důchodovou politiku! Což vzhledem k jejich věku, ke stále obtížnějšímu uplatnění v uměleckých profesích a stále se zvyšujícím životním nákladům je devastující zátěží.
Zastávám názor, že spravedlivé by bylo, aby lidé, kteří reálně nikdy žádný důchod od státu nedostanou a není již v jejich možnostech tuto situaci změnit, byli od povinného důchodového pojištění zcela osvobozeni!
psali jsme: