V pondělí se na půdě Poslanecké sněmovny uskuteční seminář k problematice elektroodpadu. Pozváni jsou zástupci ministerstva životního prostředí, ministerstva průmyslu a předně majitelé menších firem, kteří nesouhlasí se současným stavem zákona a brojí proti připravované novele, která by systém kolektivního odběru měla ještě utužit a ještě více znevýhodnit menší hráče na trhu.
Problematika třídění odpadu je poměrně obsáhlá a málokdo si uvědomuje, o jak velký byznys se jedná. Je to stát ve státě, ve kterém se točí miliardy, nechybějí pofidérní podnikatelské vazby a tlaky lobbistů na zákony. Tím, kdo je však na pokřiveném tržním prostředí bit, není jen občan, ale celý stát, neboť z ČR se nenápadně vyváží cenné suroviny, povětšinou do Číny. V následujícím textu je perfektně vysvětlena historie, ale i současnost třídění se všemi neduhy.
Na pondělním semináři bude mluvit mimo jiné donedávna vážený podnikatel Rom Jozef Lacko, který ve své sběrně zaměstnával třicet pracovníků a právě špatný Ambrozkův zákon jej přivedl na mizinu.
Jak to začalo
Historie tzv. zpětných odběrů výrobků s ukončenou životností začala v Německu na začátku devadesátých let 20. století. Použité obaly (kartóny, PET lahve, plechovky atd.) byly tehdy vyňaty z režimu odpadu a začaly se sbírat v režimu tzv. zpětného odběru. Ten měl administrativně zjednodušit nakládání s nimi a napomoci tím ke zvýšení jejich sběru. Zároveň bylo uzákoněno, že financování recyklace sebraných obalů ponesou jejich výrobci. Ty byli následně sdruženi do tzv. kolektivního systému, který pro ně na smluvní bázi plnění jejich zákonných povinností zajišťoval. Jedním z prvních provozovatelů kolektivního systému pro použité obaly je známý německý systém Der Grüne Punkt.
V České republice se provozovatelem jediného provozovatele kolektivního systému pro zpětný odběr obalů stala na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí firma EKO-KOM a.s., která měla za úkol za recyklační příspěvky vybírané od výrobců, resp. dovozců obalů zajišťovat jejich sběr a transport do zpracovatelských zařízení. V roce 2012 navíc prodloužilo ministerstvo autorizaci firmy EKO-KOM a.s. k zajišťování sdruženého plnění pro spotřebitelské, skupinové a přepravní obaly až do 31. prosince 2020.
psali jsme: Další monopol pod taktovkou vlády? Třídit elektroodpad mohou jen vyvolení
ČR chybí suroviny, vše kupuje Čína
Monopolní postavení firmy EKO-KOM a.s., coby jediného zprostředkovatele mezi výrobci, resp. dovozci obalů a jejich recyklátory logicky vyústilo v pokřivení zpracovatelského trhu. Čeští zpracovatelé odpadního papíru či PET lahví začaly mít problémy se zásobováním vstupní surovinou, neboť tu začal EKO-KOM a.s. obchodovat v zahraničí. Dalším důsledkem monopolu je výše recyklačních poplatků pro výrobce, resp. dovozce obalů, kterou si EKO-KOM a.s. stanovuje dle vlastního uvážení, aniž by respektoval tržní hodnotu odpadního obalového materiálu, se kterým dále obchoduje.
EKO-KOM a.s. udržuje svůj monopol přes finanční vliv např. na Svaz měst a obcí, kde si u sběrných dvorů a míst zajišťuje své monopolní postavení. Sebraný obalový odpad prodává do zahraničí (většinou Čína), nebo jej přes spřátelené firmy nechává zpracovat a zhodnotit ve firmách, kde má opět svůj vliv a jistotu zpětné finanční vazby na předem stanovené firmy nebo sdružení. S vybranými a utrženými finančními prostředky nakládá dle vlastního uvážení. Prakticky nelze bez speciálních možností finanční toky pohybující se v řádech miliard Kč vysledovat.
čtěte také: Proč jsou u nás potraviny dražší? Je to špatným zákonem a konkurenceschopností
LEX Ambrozek – neplaťte daně
V roce 2003 vešla v platnost Evropská směrnice o nakládání s elektroodpady (tzv. WEEE směrnice), která, zjevně inspirovaná systémem zpětného odběru obalů, zavedla zpětný odběr vysloužilých elektrozařízení a odpovědnost jejich výrobců za jejich řádnou recyklaci. Tato směrnice byla implementována do českého práva s platností od 13.8.2005. Po jejím zapracování do dílu 8 (Elektrická a elektronická zařízení) zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. následovala prováděcí Vyhláška č. 352/2005 Sb.o podrobnostech nakládání s elektroodpady a o bližších podmínkách financování a nakládání s nimi ze dne 5.9.2005. Tuto vyhlášku podepsal tehdejší Ministr životního prostředí RNDr. Ambrozek, a je tudíž známa i pod názvem „Ambrozkova vyhláška“. Vyhláška je koncipována tak, aby drtivá většina výrobců, resp. dovozců byla nucena vstoupit do konkrétního kolektivního systému. Individuální nebo solidární způsob plnění jejich povinností je vyhláškou značně ztížen, v některých ohledech dokonce znemožněn. Jedním z klíčových základů budoucí deformace tuzemského trhu s elektroodpady, způsobující ztráty hodnotných recyklovaných surovin, je § 13 Vyhlášky „Bližší podmínky financování nakládánís elektrozařízeními pocházejícími z domácnostíuvedenými na trh do dne 13. srpna 2005“, ve kterém je uvedeno:
(1) Pro každou skupinu elektrozařízení zajišťuje společné plnění financování nakládání s historickými elektrozařízeními jeden kolektivní systém.
(2) Výrobci odvádějí příspěvky na historické elektrozařízení do kolektivního systému způsobem stanoveným provozovatelem kolektivního systému podle § 5, který posuzuje ministerstvo před zápisem do Seznamu.
Do hry tak vstoupily většinou účelově založené obchodní firmy ASEKOL s.r.o., ELEKTROWIN a.s., EKOLAMP s.r.o., RETELA, s.r.o. a REMA IOOO IK, a.s. (dnes REMA Systém a.s.), tzv. provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru elektrozařízení, kteří měli zprostředkovávat převoz sebraných vysloužilých elektrozařízení a elektroodpadů ze sběrných míst a od posledních prodejců ke zpracovatelům a tyto činnosti financovat z vybíraných recyklačních poplatků. Těmto firmám přidělil ministr Ambrozek svým rozhodnutím č.j. 1420/M/06, 18930/ENV/06 ze dne 10.3.2006 monopolní oprávnění k financování nakládání s tzv. historickými elektrozařízeními konkrétních skupin. ELEKTROWIN dostal přiděleno oprávnění pro velké a malé domácí spotřebiče a elektrické a elektronické nástroje, ASEKOL pro zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, spotřebitelská zařízení a hračky, vybavení pro volný čas a sporty. EKOLAMP pak pro osvětlovací zařízení. Objemově menšinové skupiny byly přiděleny firmám RETELA – lékařské přístroje a REMA – přístroje pro monitorování a kontrolu. Ministerstvo financí zároveň tyto firmy osvobodilo od daní z příjmů. (Firmy ASEKOL Solar a REMA PV Systém obdržely v roce 2012 od MŽP oprávnění k financování nakládání s vysloužilými solárními panely).
drahé dálnice: Důkaz uvnitř: Stanjura nezvládá Čermáka, "bibli" ŘSD připravují advokáti stavařů
Neboť historickými elektrozařízeními jsou míněna elektrozařízení pocházející z domácností, uvedená na trh do 13.8.2005, která jsou určena ke zpětnému odběru, v den, kdy povinnost výrobců, resp. dovozců elektrozařízení v ČR vešla v platnost, veškerá zpětně odebraná elektrozařízení B2C byla historická. Výrobci a dovozci tedy neměli na vybranou a museli vstoupit pouze do předem určených kolektivních systémů. Vzhledem k tomu, že neexistovala reálná alternativa, vstoupili k nim většinově i výrobci, resp. dovozci elektrozařízení B2B.
Podivné vazby
Bez zajímavosti není v této souvislosti fakt, že manažerkou již zmíněné firmy EKO-KOM a.s., která těží ze svého monopolního postavení na trhu s vyřazenými obaly, je Dr. Martina Vrbová, manželka Mgr. Jana Vrby, jednatele firmy ASEKOL s.r.o. Mgr. Jan Kořán z pražské advokátní kanceláře Kořán a Fiřt je dvorním právníkem jak firmy EKO-KOM a.s., tak ASEKOL s.r.o. Mgr. Kořán mimo jiné zastupuje firmu ASEKOL při jednáních na legislativním odboru a odboru odpadů na MŽP, vede její valné hromady a je aktivním účastníkem konferencí o zpětném odběru, které pořádá firma ASEKOL. Lze tedy důvodně předpokládat přenos know-how na ovládnutí trhu z firmy EKO-KOM a.s. na firmy ASEKOL s.r.o., ELEKTROWIN a.s. a EKOLAMP s.r.o.
čtěte také: Nové plzeňské béčko ODS se upeklo na fotbale. Hádejte, kdo seděl vedle Jurečka
Absurditu toho státem podpořeného byznysu dokresluje i fakt, že tito provozovatelé kolektivních systémů nemuseli počátečně investovat prakticky nic, avšak na jejich účty začaly průběžně téci stamilióny korun, se kterými mohou dále disponovat zcela libovolně. Využili existující sítě obecních sběrných dvorů a sítě sběrných míst, která museli na základě zákona zřídit prodejci elektrozařízení. Z nich pak nechávali sebraná elektrozařízení odvážet buď ke spřáteleným zpracovatelům, nebo na různé deponie, kde se pak elektrozařízení válela i několik let (viz např. tisíce tun lednic povalujících se ještě v roce 2011 v Maršově u Tábora, což, mimochodem, nechávalo Českou inspekci životního prostředí zcela chladnou), nebo je nechávala vyvážet ke zpracování do zahraničí. Později začal ASEKOL s.r.o. vypisovat burzy, na kterých si museli zpracovatelé elektroodpad ke zpracování vysoutěžit nejlepší cenou a z deponií si ho na vlastní náklady odvážet. ELEKTROWIN a.s. přešel na tzv. idexové ceny pro zpracovatele, kde se výše recyklačního poplatku se řídila burzovními cenami výstupních surovin. Čím vyšší je cena železného, hliníkového nebo měděného šrotu, tím více musí zpracovatel firmě ELEKTROWIN zaplatit. Logicky se tedy nabízí otázka: K čemu se tedy pak vybírají recyklační poplatky, pokud je provozovatelé kolektivních systémů nejenže nevyplácejí, ale za elektroodpad si od zpracovatelů ještě nechávají zaplatit?
Super byznys
Na kolik peněz si monopolní provozovatelé kolektivních systémů nevyplácením poplatků za léta své existence přišli, kvalifikovaně odhadl Nadační fond proti korupci http://www.nfpk.cz/cz/kauza-elektroodpady. Jedná se o miliardy korun, znásobené ještě ziskem z prodeje elektroodpadu zpracovatelům. Je třeba podotknout, že provozovatelé kolektivních systémů vybírají recyklační poplatky za každý výrobek/kilogram uvedený na trh v ČR. Průměrná úroveň objemu recyklovaného elektroodpadu je však cca 20% objemu uváděného na trh. Na účtech provozovatelů kolektivních systémů by tak logicky mělo zbývat 80% nepoužitých recyklačních poplatků. Podíváme-li se však do jejich výročních zpráv, zjistíme, že nezřídka vykazují finanční ztráty v řádu desítek miliónů korun. Např. ELEKTROWIN je vysvětluje ztrátovými investicemi do cenných papírů (!).
čtěte také: T.O. UVNITŘ: Bradáčová, Martinec, Veselý - Někdo musí z kola ven
Šli si po krku
To, že se jedná o vskutku lukrativní byznys, dokládá i skutečnost, že se provozovatelé minoritních kolektivních systémů REMA SYSTÉM a RETELA začali soudit o přidělení oprávnění k financování nakládání s historickými elektrozařízeními zajímavějších skupin, které má přiděleny ASEKOL. Jeden ze sporů vyřešil v roce 2010 Městský soud v Praze. Žalovaným bylo tehdy Ministerstvo životního prostředí pro své již zmíněné rozhodnutí č.j. 1420/M/06, 18930/ENV/06 ze dne 10.3.2006, ve kterém přidělilo provozovatelům kolektivních systémů monopolní oprávnění k financování nakládání s tzv. historickými elektrozařízeními konkrétních skupin. Soud dal za pravdu žalobci, firmě REMA Systém. V rozsudku se uvádí, že žalovaný se dopustil vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a proto městský soud i bez jednání napadená rozhodnutí zrušil. MŽP reagovalo tak, že namísto zrušení kontroverzní vyhlášky o nakládání s elektroodpady a demonopolizaci systému financování tohoto nakládání, pouze přidělilo firmám REMA Systém a RETELA oprávnění k financování nakládání s historickými elektrozařízeními skupiny 3 – IT technika (Vlk se nažral a koza zůstala celá.).
SOUČASNOST
Provozovatelé velkých kolektivních systémů si zřizují své vlastní zpracovny elektroodpadu, a to navzdory tomu, že se stále prezentují jako neziskové organizace. Dělají to buď přímo (REMA Systém), nebo prostřednictvím svých dceřiných společností (ENVIROPOL s.r.o., dceřiná společnost firmy ASEKOL) nebo formou nákupu akcií zpracovatelských firem. ENVIROPOL postupně likviduje, popřípadě skupuje zpracovatelské firmy (např. STENA TECHNOWORLD, dnes TECHNOWORLD). V současné době již ovládá 95% tuzemských zpracovatelských kapacit elektroodpadu vyjma velkých domácích spotřebičů a osvětlovacích těles. ASEKOL, který navíc na svoji činnost pobírá různé dotace, pochopitelně zásobuje téměř výhradně svůj ENVIROPOL. Monopolisté si jistí přísun elektroodpadu exkluzivními smlouvami s obcemi, k čemuž mu velice aktivně pomáhá Svaz měst a obcí, který svým členům spolupráci s monopolními provozovateli kolektivních systémů přímo nařizuje. „Kvalita“ zpracování některých elektroodpadů, zejména pak chladicích zařízení obsahujících nebezpečné látky je tristní.Tisíce tun odpadních lednic lze vidět na pozemcích většinou šrotařských firem, jejich údajná recyklace je „papírově“ potvrzována ze zahraničí zapůjčovanou (a v zahraničí již dávno zakázanou) mobilní zpracovnou o velikosti nákladního vozidla. Na sběrná místa posílá ELEKTROWIN pro lednice nákladní vozidla s polskými a rumunskými poznávacími značkami (!). Tisíce tun malých domácích spotřebičů, IT techniky a spotřební elektroniky je nakládáno do lodních kontejnerů a odváženo firmami ASEKOL a REMA Systém pod pláštíkem „znovupoužití“ do zemí třetího světa (Afrika, Čína), kde jsou bez ohledu na obsah nebezpečných látek ručně rozebírány levnou pracovní silou, nezřídka dětskou.
čtěte také: Palubní inženýr letecké záchranky promluvil: Jak to bylo s privatizací LZS? Fakta, o nichž se mlčí
Zahraniční investoři utíkají
Nezávislí zpracovatelé, kteří investovali do recyklačních technologií, nemohou investovat do jejich inovací a oprav nebo dokonce krachují, popřípadě jsou dohnáni k tomu, aby se prodali spřáteleným firmám monopolních provozovatelů kolektivních systémů. Většinou však není o recyklační firmy v ČR žádný zájem. Zahraniční investoři jsou rozčarováni a utíkají z této republiky pryč s tím, že trh s elektroodpady zde ovládla mafie. Z tuzemských investorů pak připadají v úvahu právě pouze firmy navázané na monopolní provozovatele kolektivních systémů, ale ty rovněž nemají motivaci elektroodpad řádně zpracovávat, když je jeho prodej do zahraničí mnohem výnosnější. Zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu rapidně klesá.
Takovéto „nakládání“ s elektroodpady představuje pro náš stát obrovskou ztrátu kvalitní druhotné suroviny, přičemž jejich nekvalitní, de facto nezákonné zpracování významně poškozuje životní prostředí.
ASEKOL, resp. ENVIROPOL se mimo jiné snaží ovládnout trh také na Slovensku, na Ukrajině nebo v Polsku. Z tučných recyklačních poplatků vybíraných firmou ASEKOL v ČR se v počátku snadno přeplatí tamní provozovatelé sběrných dvorů. Např. na Slovensku začal ASEKOL platit sběrným dvorům v přepočtu 5 Kč/kg elektroodpadu.
Nový zákon MŽP? Tužme se
Protože přechodné období stanovené Evropskou komisí pro oddělené financování nakládání s historickými elektrozařízeními již skončilo - mimochodem ASEKOL a ELEKTROWIN vybírají recyklační poplatky pro historická elektrozařízení nadále (!), je nyní jedinou starostí monopolních provozovatelů kolektivních systémů, jak si udržet a upevnit své monopolní postavení i do budoucna. A k tomu jim má dopomoci nová legislativa – samostatný zákon o zpětném odběru připravovaný na MŽP. Poslední verze věcného záměru návrhu zákona, která byla dána k dispozici Radě pro odpadové hospodářství, obsahovala skutečně faktické ukotvení monopolního postavení největších hráčů (ASEKOL, ELEKTROWIN, EKOLAMP). Dle tohoto návrhu by žádné elektroodpady nemohly být předány zpracovateli přímo, jak to umožňuje stávající zákon, disponovat s nimi by směly pouze uvedené firmy, které se v tomto snaží zaštítit údajnou vůlí výrobců, resp. dovozců elektrozařízení. Zakladateli ASEKOLU a ELEKTROWINU jsou skutečně výrobci elektrozařízení sdružení v Asociaci spotřební elektroniky (předseda představenstva Michal Mazal, výkonný ředitel Mgr. Radek Hanák) a asociaci výrobců CECED CZ (prezident Norbert Furin, generální ředitel Martin Sailer). Celkový počet členů těchto asociací je 22. Celkový počet výrobců a dovozců zaregistrovaných na MŽP je však 3 863 (!). Provozovatelé kolektivních systémů ASEKOL a ELEKTROWIN tedy zastupují jen něco málo přes půl procenta firem, které v tuzemsku uvádějí na trh elektrozařízení.
BUDOUCNOST?
Pokud by bylo monopolní postavení největších provozovatelů kolektivních systémů zákonem ukotveno a navíc ještě posíleno, přinese to s sebou další prohloubení již nyní velice hlubokých problémů stávajícího systému se všemi důsledky, které netržní prostředí přináší:
- předražení celého systému
- neúměrnou výši recyklačních poplatků
- korupční potenciál
- nekvalitní recyklaci (nízká produkce a kvalita druhotných surovin, poškozování životního prostředí)
- vývoz zdrojů druhotných suroviny do zahraničí
- nekontrolovatelné toky na recyklaci vybraných finančních prostředků, plýtvání těmito prostředky na financování aktivit nesouvisejících s účelem, na který byly vybrány
- postupné rušení příspěvků na sběr
- zmrazení investic do výzkumu, vývoje, inovací a pořizování recyklačních technologií
- likvidace dalších zpracovatelských firem, ztráta pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu
- žaloby na stát
Články z rubriky Deník Víta Bárty: